KAMENICTVÍ 1.0
V poslední době hodně přemýšlím o našem průmyslu, jeho rozvoji, a zejména ve vztahu ke konkurenčním průmyslovým odvětvím. Sáhl jsem také po literatuře a hledal důvody slabého postavení kamene ve vztahu ke keramice, plastům nebo dřevu.
Rozhodl jsem se hledat odpověď na otázku, co lze udělat pro změnu současného stavu. Z tohoto důvodu byl vytvořen následující text. Nechť je to úvod do delšího cyklu, který může vrhnout nové světlo na současnou situaci v tomto odvětví.
V příštím čísle se pokusím publikovat texty, rozhovory s průmyslovými specialisty a prezentace společností, které pomohou najít pobídky pro rozvoj a ukázat možné směry rozvoje.
Pro účely pochopení změn, ke kterým došlo v našem odvětví, použiji nomenklaturu odvozenou od IT průmyslu. Jelikož se tím zabýváme, každý den si každý jistě všiml, že následné verze softwaru jsou označeny po sobě jdoucími čísly. A pokud změny nejsou radikální, jsou verze pojmenovány podle schémat 1.1, 2.2 atd.
Náš průmysl má staletou tradici, ale držme se nejnovější historie. Před politickými změnami v roce 1989 bylo kamenictví v Polsku průmyslem, které nemělo nejlepší technologické možnosti. Nabídka zahrnovala téměř výhradně národní materiály s poměrně omezenou škálou barev a bylo obtížné je získat. V praxi byl průmysl založen na řemeslných dílnách a pouze jedné státní společnosti – Kambud. Kámen byl považován za velmi luxusní materiál a nedostatek technologie a přístupu k materiálům vedl k vysokým cenám a nízké popularitě kamene. Omezené možnosti neumožňovaly rozvoj průmyslu a vytváření závodů, které by si zasloužily průmyslovou definici.
První znatelnou změnou byla možnost importu materiálů ze světa. Bylo to něco – nejen šedá žula, podivně uspořádaná v dole ve Strzegomi.
Bylo to období dušení se barvami. Byly nabízeny v náhrobcích, bez ohledu na to, že hřbitov není místem pro barevné šílenství. Kamenické společnosti však rostly, tím spíše, že byly vytvořeny podmínky pro jejich rozvoj.
Kromě toho existoval trh pro stavební služby. Přestože s realizací výroby náhrobků nebyly žádné problémy, značný problém představovaly i relativně jednoduché stavební zakázky. Řezání desek primitivními diamantovými pilami bylo zatíženo značnými nevýhodami. Pily při řezání desek na „stavební“ tloušťky – 2 a 3 centimetry byly neekonomické, a ne příliš přesné. Během tohoto období vytvořila „přesnost“ řezu nové metrické výrazy, například „slabá a silná tři“ (tj. od 2,7 do 3,3 mm).
S tím, jak se výroba zjednodušovala, existovaly pro některé závody příležitosti rozšířit zásoby strojů. Nicméně nákup zcela nového stroje byl pro většinu polských společností z finančních důvodů nedosažitelný. Použité stroje se tak začaly dovážet ze Západu. Nebyly to stroje z moderní série, ale přesto způsobily civilizační skok.
Některé závody realizovaly odvážné stavební projekty a objevily zcela nové, větší trhy s poptávkou po kameni. Byla to záchrana pro společnosti působící hlavně v segmentu náhrobků, protože poptávka po náhrobcích se nezměnila a počet podniků neustále rostl. Při nezměněné velikosti tohoto trhu to vedlo k poklesu cen a nebývalé konkurenci.
Konkurence je však obvykle motorem vývoje. Tak tomu bylo i zde.
Bylo založeno více společností a ty stávající zvýšily potenciál. V segmentu náhrobků nastala obtížná doba. Omezená velikost trhu spojena s rostoucím počtem společností vyrábějících hromadné náhrobky a dovozem hotových pomníků z Číny způsobila malým závodům vážné problémy. Někteří z nich začali čím dál častěji pracovat na montáži kamene.
A konečně, díky fondům EU se naskytly příležitosti k nákupu nových a moderních strojů a zařízení.
Zdroj: Kurier kamieniarski
Autor: Dariusz Wawrzynkiewicz | Publikováno: 5. července 2017
