Krajem kameníků na Říčansku – Lesní potok, 3. díl

Povodí Lesní potok s kamenictvím spojuje možná jen jeho geologické podloží – říčanská žula. V severní části povodí je to pak její drobnozrnná varieta – tzv. jevanský typ. Tak jako většina granitoidních hornin je právě i říčanský granit poměrně chudý na bazické kationty Ca, Mg i K, proto substráty a půdy (kambizemě), které vznikají jeho zvětráváním, jsou přirozeně zranitelné vůči procesu okyselování prostředí – tzv. acidifikace. Fenomén acidifikace se stal velkým tématem na poli výzkumu životního prostředí v posledních dekádách 20. století. Konkrétně 70. a 80. léta minulého století byla obdobím, kdy emise (vypouštění) acidifikantů jako sloučenin dusíku a síry v prostředí České republiky a střední Evropy kulminovalo. Problémem bylo nešetrné získávání elektrické energie spalováním hnědého uhlí bez úpravy vypouštěných spalin. Známým důsledkem acidifikace bylo plošné odumírání lesů na extrémně exponovaných stanovištích, jako byly Krušné hory nebo Krkonoše. V zemích severní Evropy zase mimo poškození lesů došlo také k vymření ryb v mnoha desítkách jezer v důsledku jejich okyselení.

Ale zpět k povodí Lesní potok – o jaký výzkum se zde vlastně jedná, kdo a proč ho provádí? Musíme začít z větší šíře, v roce 1993 byl zahájen široký projekt monitoringu malých povodí s názvem GEOMON a od počátku byl organizován a administrován pracovníky České geologické služby. Tento projekt zahrnuje především sledování vlivu živé i neživé složky přírody na koloběh látek. Bylo vytipováno celkem 14 povodí rozmístěných po území Čech a Moravy, mezi kterými figurovalo také povodí Lesního potoka poblíž hlavního města Prahy. Česká geologická služba od počátku spolupracuje na tomto projektu s řadou dalších institucí, jako jsou Český hydrometeorologický ústav, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Ústav pro hydrodynamiku AV ČR, Vodní zdroje Chrudim, Univerzita Karlova a Geologický ústav AV ČR (GLÚ AV ČR). Poslední jmenovaná instituce se stará právě o povodí Lesní potok. Odběrová i analytická metodika jsou v celé síti povodí jednotné, což výrazně zvyšuje spolehlivost pořizovaných dat a jejich vzájemnou srovnatelnost. Základním principem biogeochemického monitoringu je periodický sběr vzorků přírodních vod (atmosférických srážek na volné ploše a pod korunami vybraných druhů dřevin a povrchových vod), ve kterých jsou pak v laboratoři stanoveny potřebné chemické parametry. Z nich se posléze počítají látkové toky vybraných prvků a zjišťuje se jejich hromadění, případně úbytek v daném modelovém území. Porovnáním výsledků studia z jednotlivých povodí lze získat přehled o změnách v lesních ekosystémech různých částí ČR případně o rozsahu místní kontaminace.

Povodí Lesní potok se nachází v prostoru národní přírodní rezervace Voděradské bučiny o rozloze 6,82 km² vyhlášené v roce 1955. Území Voděradských bučin nebylo přeměněno na zemědělskou půdu zejména vzhledem k výskytu kamenité a poměrně mělké půdy. Převážně listnaté původní porosty byly lesnickou činností přetvořeny v druhotné společenstvo čistých bučin, z nichž téměř zcela vymizela jedle. Rozloha povodí LES dosahuje 0,76 km², uzávěrný profil s jízkem se nachází v nadmořské výšce 406 m n.m. a nejvyšší místo povodí v 505 m n.m. Dlouhodobý průměr roční srážkové výšky na volné ploše za posledních 25 let činil 674 mm. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybovala v rozmezí 7,6–9,2 °C. Z celkové plochy povodí je 99 % zalesněno, 46 % zaujímají jehličnaté stromy (z velké většiny smrk), 53% plochy zaujímají listnaté dřeviny (hlavně buk, který doplňuje habr, bříza a dub). Povodí je vybaveno měrným přelivem Thompsonova typu, ten slouží ke kontinuálnímu zaznamenávání odtoku vody. Souvislé měření odtoku vody (průtoku) mechanickým limnigrafem, ve kterém bylo potřeba měnit záznamový arch s týdenním krokem, bylo v roce 2003 nahrazeno digitálním přístrojem firmy OTT Hydrometry s možností elektronického záznamu dat.

Článek poskytnutý autory: Barbora Dudíková Schulmannová, Vojtěch Janoušek, Tomáš Navrátil, Václav Rybařík a Pavel Vlašímský