Krajem kameníků na Říčansku – Aldašín, 1. díl
Východně od Jevan uprostřed hlubokých lesů stávala obec, původně pastevecká osada Aldašín, o jejímž názvu existují dvě hypotézy. První vychází ze jména jejího zakladatele Udaše (Udajsi), druhá ze spojení dvou německých slov Wald (les) a Asche (popel) – prý podle popelnicových hrobů starého osídlení. V roce 1729 však byl na místě starého kostela vystavěn nový, zasvěcený sv. Jiří, za finanční podpory tehdejší majitelky černokosteleckého panství Marie Terezie Savojské z Lichtensteinu.
Geologům a obdivovatelům kamene jistě neujde pozornosti místní hřbitov, bezpochyby jeden z nejmalebnějších, pokud to lze o hřbitově říci, v České republice. Ačkoli se nacházíme v žulovém kraji, náhrobní kameny jsou vytvořeny z různých druhů hornin. Nejblíže kostelu převládají staré pískovcové náhrobky z 19. a začátku 20. století. Pískovec je buď drobně zrnitý, béžový nebo arkózový načervenalý permokarbonský, pravděpodobně z okolí Českého Brodu. Pískovce se nejlépe opracovávaly do uměleckých tvarů, které v té době zdobily většinu náhrobků. Ze středně zrnitého světlého granitu (amfibol biotitického granodioritu?) je skromný hrob – v podstatě jen neopracovaný kámen – biskupa pražského Jana Lebedy (1913–1991).
J. Špáty od akademického sochaře Z. Hůly.
Foto: B. Dudíková Schulmannová, 2016.
Aldašínský hřbitov je posledním odpočinkem dalších významných osobností. Stélu z porfyrické vepické žuly (amfibol-biotitický melagranit až křemenný syenit typu Čertovo břemeno) od sochaře a malíře
Zdenka Hůly má na svém hrobě dokumentarista a kameraman
Jan Špáta (1932–2006), hudební skladatel Karel Svoboda (1938–2007) má náhrobek z růžového usměrněného granitoidu cizí provenience, stejně tak jako na hrobě jeho rodičů, bratra a dcery Klárky je zelenavá leštěná usměrněná granitoidní hornina dovezená ze zahraničí.
Pro Svět kamene poskytl autor: RNDr. Barbora Dudíková Schulmannová
