TIA – DEMONSTRACE SÍLY

Prohraná bitva, ale vyhraná válka – tak by se dalo charakterizovat, co se odehrálo v srpnu 2019 v Jihoafrické republice v lomu Brits. Ale než se k tomu dostanu, musím se vrátit do roku 2013. Lom byl ve výstavbě (v podstatě jako vždy, protože jak říká Zenon „lom je živý organismus“). V Jihoafrické republice, jak jsem již popsal, odkrýváme hory, a proto je plocha určená pro těžbu značně rozsáhlá. V současné době odtěžujeme souběžně tři hory, ale celkově se jedná již o třetí, čtvrtou a pátou těžební lokalitu.

 

 

V roce 2013 jsme byli na místě číslo dvě, v takzvané „díře“. Byli jsme schopni přesunout více než 2 000 m3 materiálu měsíčně, ale výroba nebyla na správné úrovni. Čím hlouběji jsme se do monolitu dostávali, tím více klesala efektivita těžby. Bylo nutné přijmout radikální rozhodnutí, které spočívalo v přesunu na nové místo, na takzvanou „Opičí horu“.

K tomu jsme ještě museli zajistit dodávky elektřiny do lomu od společnosti Eskom. Eskom je název státního gigantu, který v JAR dodává elektřinu podnikům i soukromým spotřebitelům. Různými cestami jsme se snažili získat povolení pro připojení k síti, ale obvykle to skončilo rychleji, než to začalo. Búrové se zlatým srdcem – bílí Afričané, potomci osadníků ze 17. a 18. století – slíbili všechno, ale od roku 2011 do začátku roku 2014 jsme fungovali s dieselovými kompresory. Současně vedle nás pracoval a fungoval lom Marabu patřící společnosti Merlin (fungoval až do roku 2017). Jeden z partnerů společnosti Merlin měl bohaté zkušeností s úředními záležitostmi a celkově se vším, co souvisí s těžebním odvětvím, protože jeho bratr pracoval na ministerstvu těžby.

Jak říká Zenon, „sousedé jsou tu proto, aby si navzájem pomáhali“. Rozhodl se tedy, že si s ním domluví schůzku, protože dobře věděl, že získání pomoci závisí výhradně na dobré vůli jeho partnera.

Setkání trvalo několik minut a končilo krátkou větou, která mi dodnes utkvěla v paměti: „Špatná kůže, příteli, špatná kůže“. To byl první okamžik v Jižní Africe, který mi dal hodně podnětů k přemýšlení. Už z dřívějška jsem věděl, že Búrům se nedá věřit. Ale že jsou černoši tak nepřátelští vůči bělochům – zejména vůči cizincům – to jsem netušil! Po tomto setkání jsme museli přehodnotit spoustu věcí, počínaje tím, že jsme vyměnili manažera, až po změnu místa těžby.

Zlom nastal v roce 2014, kdy do lomu přišel Eben. Typický Búr s minulostí v milicích v době apartheidu, který studoval an hornické škole v Pretorii. Čtyřicátník, který ale uměl pracovat s černochy a nepolevoval v ostražitosti. I když jsem jeho chování k černochům úplně vždycky neschvaloval, čas vše prověřil. Příběh o Ebenově práci v našem lomu si nechám na později, ale nyní se zmíním jen o některých faktech. V roce 2014 se nám díky jeho kontaktům se společností Eskom do našeho lomu Crystal Black Granite podařilo zavést elektřinu, expandovat do nové lokality na „Opičí hoře“ a zvýšit produkci. Jeho největší předností však byl přístup k rozhovorům s černochy a lidmi z „komunity“. O několik let později budu za tyto zkušenosti vděčný.

 

 

 

 

Zdroj: Kurier kamieniarski

Autor: Jacek Kiszkiel | Publikováno: 18. 11. 2020

PolandGermanEnglishCzech