Krajem kameníků na Říčansku – Lom Žernovka, 3. díl

Zajímavostí říčanského plutonu lomu Žernovka je, že je reverzně zonální. Ve většině koncentricky zonálních plutonů, tuhnoucím homogenně od okrajů do centra, se totiž více frakcionované produkty krystalizace magmatu (tedy bohatší SiO₂ a nekompatibilními prvky, a ochuzená prvky kompatibilními) vyskytují v centru intruze. V říčanském plutonu je tomu však naopak – je u něj patrný pokles SiO₂ a Rb, a nárůst Al₂O₃, K₂O, Na₂O, CaO, Ba, Sr, Zr, Th, Ti a P směrem do centra. To zřejmě odráží procesy při vmístění z hypotetického hlubšího magmatického krbu, který vykazoval horizontálně stratifikaci díky frakční krystalizaci a akumulaci převážně K-živce. Gravimetrická data ukazují, že říčanský granitový peň lze vysledovat do hloubek >14 km pod povrchem, kde navazuje na rozsáhlou negativní gravimetrickou anomálii zasahující až do okolí Kutné Hory a interpretované jako signál hypotetického říčansko-kutnohorského batolitu. Aktuální petrogenetický model říčanského plutonu předpokládá parciální tavení metasedimentů (metadrob), frakční krystalizaci granitického magmatu, a termální reaktivaci kumulátů – tvořených draselným živcem – injekcemi bazických tavenin. Takto vzniklé magma pak intrudovalo do vyšších krustálních úrovní.

Další zajímavostí je předpokládaný mechanismus vmístění říčanského plutonu z hlubšího magmatického krbu. Na základě strukturního studia a studia anizotropie magmatické susceptibility definovali nový model spirálového (helikálního) toku vertikálním, válcovitým kanálem. Ten pak zřejmě utuhl v současný říčanský pluton.

Jihovýchodně od lomu Žernovka na ulici Doubecká můžeme najít tabuli č. 7 Naučné stezky Mukařov–Žernovka, kde se v textu převzatém z obecní kroniky dočítáme o těžkém životě a tvrdé práci kameníků. Už název obce napovídá (žernov – mlýnský kámen), že zde žili lidé vyrábějící mlýnské kameny nebo se zabývali lámáním a opracováním kamene vůbec. V každé zdejší rodině pracoval alespoň jeden její člen jako kameník. Ačkoli v zimě se pracovní doba pohybovala kolem 7 hodin denně, v létě až 9 hodin, a kameníci často trpěli silikózou, dožívali se vcelku vysokého věku – až 70 let. V obecní kronice se dále např. uvádí, že „…V lomech se často stává úraz při odstřelování kamene. Před válkou jezdili kameníci za lepším výdělkem do Saska. I přes tento tvrdý život jsou kameníci rádi veselí, rádi při práci si prozpěvují. Ovšem velmi ošklivý zvyk je pití lihovin…“

Pro Svět kamene poskytl autor: RNDr. Barbora Dudíková Schulmannová