Krajem kameníků na Říčansku

Rozvoj kamenictví v kraji východně od Říčan lze zaznamenat od poloviny 19. století. Do té doby lidé opracovávali kámen volně roztroušený v krajině a používali ho na stavby silnic a obydlí. Pak ale vyvstala potřeba zakládat lomy, kterých se okolo Svojetic, Srbína, Tehovce, Louňovic, Žernovky nebo Babic zachovalo dodnes velké množství. Jsou to lomy někdy stěnové, ale většinou jámové, které v průběhu 20. století sloužily rekreantům, chatařům a místním obyvatelům ke koupání. Po sametové revoluci v roce 1989 většina z nich už patří soukromým majitelům. Jediným činným lomem je jámový lom Horka v Žernovce (uvedený v části 2), který bude prvním zastavením naší exkurze.

Biotitický granit, kameníky nazývaný říčanská žula, byl a dodnes je často používán jako dekorační a stavební kámen, což dokládá i velkolepá pseudogotická stavba kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mukařově z konce 19. století (část 3). Život a práci kameníků ve zdejším kraji přibližuje návštěvníkům naučná stezka „Po stopách kameníků“, jejíž trasa měří 25 km a obsahuje 13 zastavení. Prvním z nich je louňovický kamenický skanzen, to bude naše část 4, a dalším zastavením je pak Kaménka (část 5), odkud pochází jeden ze základních kamenů Národního divadla v Praze. Nedaleko Kaménky se nachází monitorovací stanice povodí Lesní potok (část 6). Poslední lokalitou, kterou navštívíme, je asi 10 km od Louňovic vzdálený hřbitov v Aldašíně u Jevan, kde si prohlédneme náhrobky z různých druhů hornin, různého opracování a připomeneme si několik významných osobností, které tu odpočívají.

Vzpomínka na Františka V. Holuba

Při putování za kameníky říčanské žuly nelze nevzpomenout na kolegu Františka V. Holuba. Narodil se 25. října 1949 v Písku. Studoval na katedře petrografie Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze, studium ukončil v roce 1973 po obhájení diplomové práce „Uzavřeniny v durbachitech a některé otázky geneze durbachitických hornin“. Na Přírodovědecké fakultě zůstal, od roku 1974 působil jako asistent, posléze odborný asistent a docent na katedře petrologie, později Ústavu petrologie a strukturní geologie.

Badatelsky se od počátku zabýval durbachity typu Čertovo břemeno ve středočeském plutonickém komplexu, zájem postupně rozšířil na další tělesa melanokrátních granitoidů se zvýšeným obsahem draslíku v jižní části krystalinika Českého masivu, xenolity a žíly v jejich doprovodu (lamproidní magmatismus). Už výsledky diplomové práce po doplnění mu přijali k otištění v renomovaném Tschermaks mineralogische und petrographische Mitteilungen ve Vídni. Pozornost upoutala i společná studie s V. Žežulkovou o relativním stáří intruzívních hornin středočeského plutonu na Zvíkovsku, tedy v jižní části středočeského plutonického komplexu, vypracovaná na základě pozorování na skalních výchozech u Orlické nádrže na Vltavě, která prokázala, že tyto vztahy jsou složitější, než se do té doby předpokládalo. V pozdějším období se František V. Holub zabýval syntézou středočeského plutonického komplexu a magmatismu moldanubika, ultradraselnými horninami v podloží české křídové pánve, neovulkanity v Českém středohoří a Doupovských horách a vůbec magmatity v dalších jednotkách Českého masivu. V rámci zahraničních expedic studoval vulkanické horniny v různých geotektonických prostředích, např. v Nikaragui a na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě. František V. Holub byl členem Československé společnosti pro mineralogii a geologii a později České geologické společnosti. Zemřel 20. července 2015 v Praze.

Pro Svět kamene poskytl autor: RNDr. Barbora Dudíková Schulmannová