Železnorudný důl Krušná Hora – 1. část

Po roce 1945 největší hlubinný železnorudný důl v českých zemích.

Železorudné ložisko na Krušné Hoře pravděpodobně využívali již Keltové, svědčí o tom archeologické nálezy v bezprostředním okolí Krušné Hory. Bohatá kolekce nástrojů, pocházející z keltského hradiště u Strádonic, dokumentuje vysokou úroveň jejich výroby. Toto kulturní dědictví je dnes uloženo v Národním muzeu v Praze.

Železné rudy a ostatní obecné kovy nebyly vyhrazeny králi, proto nemusely údaje o jejich těžbě být zaznamenávány v královských archivech a dnes tudíž o tom nemáme téměř žádné písemné zmínky. Rozsah a význam těžby železné rudy na Krušné Hoře v období mezi 14. a 18. století dokumentují pouze kusé zprávy, které se nám dochovaly o jednotlivých železárnách, kde byla krušnohorská ruda zpracovávána. Historický vývoj krušnohorského dolu je nerozlučně spjat s podbrdskou železárenskou oblastí, zejména s osudy železáren v bezprostřední blízkosti – Stará Huť, Nová Huť, Králův Dvůr, Strašecí, Františkov, Holoubkov ad.

Vlastní ložisko
Jako hlavní surovina se v dole Krušná Hora získávala krevel a jako vedlejší surovina pelosiderit. Rudy se zde nacházely ve dvou rudních polohách – Velké a Malé ložisko. Velké ložisko se rozkládalo v celé ploše pánve, dosahovalo značných mocností a představovalo hlavní část zásob. Malé ložisko jsou více či méně rozsáhlé čočky a všeobecně mají vyšší obsah železa. Samotná krušnohorská ruda se dělí do několika skupin – oolitická krevelová ruda, páskovaná krevelová ruda (představuje převážnou část ložiska), břidličnatá krevelová ruda (převládá hlavně ve spodních částech) a břidličnatá chloritová ruda. Nejbohatší partie bývají zpravidla v nadloží a dosahují mocnosti tří metrů při obsahu železa 30 %.

Zdroj: Lomy a těžba