KÁMEN NA MACEVY – 2. část

Dekorace na židovských hřbitovních památkách nejsou pouze nějakou běžnou výzdobou, nýbrž každý jednotlivý prvek vyobrazený na reliéfu má svůj symbolický význam. Například pokud jsou na macevě vytesané ruce spojené v gestu požehnání, pak stojíme s největší pravděpodobností nad hrobem rabína, zatímco ruka házející minci do pokladničky znamená osobu, která proslula svou dobročinností. Existuje celá řada dalších symbolických motivů, ze nichž se dozvídáme o profesi, osobnosti a původu dané osoby.

Pod reliéfy nacházíme také nápisy. Až do 19. století bývaly epitafy psány výhradně hebrejsky. Je zajímavé, že na starších macevech bývají uváděna výhradně jména zemřelých a jejích otců, nikoli příjmení. Chybí také datum narození. Podle židovského kalendáře byl zaznamenáván pouze rok úmrtí, obvykle bez první číslice.

Na židovských hřbitovech často vídáme kamínky poskládané na hrobech. Jde o symbolický způsob vyjádření vzpomínky na zemřelé, podobně jako například v křesťanské tradici zapalování svíček. Tento zvyk pochází nejspíše z dob, kdy těla bývala pohřbívána v poušti a místo uložení ostatků bylo kameny chráněno před divokou zvěří. Představa nedotknutelnosti hrobky je v židovské tradici hluboce zakořeněný. To znamená, že místo, kde byl jednou již někdo pohřben nelze již k dalšímu pohřbu nikdy použít, neboť tělo zemřelého zde čeká na příchod Mesiáše.

Z tohoto důvodu se v dávných dobách nepoužívaly rakve, aby se předešlo dotyku těla zemřelého se zemí. V hrobě smí ležet pouze jeden zesnulý a tělo je vždy uloženo stejným způsobem, tedy s hlavou obrácenou na západ a nohama na východ.

I přes velké úsilí památkářů a nejrůznějších nadací působí židovské hřbitovy velmi často dojmem zanedbanosti. Řada hrobů je ve špatném stavu a zdá se, že se o ně nikdo nestará. To může do určité míry souviset s přesvědčením ortodoxních židů, že po postavení macevy je tělo svěřeno Boží ochraně a člověk by už dále neměl zasahovat. I přesto se ovšem stále pracuje na tom, aby významné památky byly navráceny jejich někdejší slávě.

Platí, že pokud očekáváme projevy úcty k našim pohřebním místům, měli bychom umět tuto úctu také sami projevovat. Na židovském hřbitově je zakázána konzumace jídla a nápojů a muži mají mít pokrývku hlavy. Nikdo by si také neměl přes hřbitov zkracovat cestu. Dodržíme-li tato pravidla, můžeme samozřejmě hřbitov navštívit a zkusit si například rozluštit symbolický význam některých řezbářských děl nebo pod nimi umístěných nápisů.

Zdroj: Kurier kamieniarski

Autor: Jakub Zdańkowski | Publikováno: 14. května 2019