Joachim Barrande – srdcem i duší paleontolog – 2. část

Životní vášeň

Po ukončení vzdělávání prince Jindřicha roku 1934 se vrátil ke svému původnímu povolání. Hrabětem Kašparem Šternberkem byl pověřen, aby posoudil možnou výstavbu koněspřežné dráhy údolím Berounky, přes uhelné pánve u Radnic do Plzně. Pro nedostatek prostředků se tento plán nepodařilo realizovat, ale uskutečněné práce Barrandemu odhalily velmi bohatá naleziště zkamenělin. S danou problematikou se již v základech obeznámil a inspiroval v díle o silurském systému sira Rodericka Murchisona. Rozhodl se, že prozkoumá český silurský systém a tak zde našel svůj doživotní objekt badatelského zájmu. Kromě zkamenělin začal zkoumat i složení vrstev hornin, ve kterých zkameněliny nacházely. Převážně pěšky ve 40. letech procestoval střední Čechy, aby mohl zmapovat území v prvohorách zaplaveno mořem. Zaměřil se na okolí Prahy směrem k Berounu, případně k Rakovníku a Příbrami.

V důkladně vedených zápiscích popisuje podrobné geologické složení a uvádí nově objevená naleziště. Do geologických deníků kreslí geologické profily, nákresy odkryvů a popisuje i některá naleziště zkamenělin. Vede si poznámky i o sběratelích zkamenělin a o všech, kdo mu o nich něco sdělili nebo mu pomáhali. Barrande brzy poznal, že silurské horniny tvoří mezi Prahou a Berounem velkou „pánev“ a na povrch vycházejí ve víceméně rovnoběžných pruzích, z nichž nejstarší tvoří obvod a nejmladší střed pánve. K získávání zkamenělin věnoval obrovské úsilí a prostředky. Za více jak 40 let vydal za svou sběratelskou činnost téměř půl milionu franků. Rozsáhlé sběratelské jámy pro něj kopali jím vyškolení skalníci. Když studoval trilobita Aulacopleura konincki, měl k dispozici 6000 celých exemplářů z jam na Černidle u Loděnic. Aby získal dostatečně velkou obdobnou sérii jedinců trilobita Sao Hirsuta zaměstnával mnoho let tři až čtyři skalníky ve Skryjích.

Celoživotní dílo

Výzkumu českých starších prvohor se Barrande věnoval 44 let. Za tu dobu vzniklo jeho základní dílo „Systéme silurien du centre de la Bohem“, které ho postavilo na vrchol světové geologie a paleontologie. Jedná se o dosud nejrozsáhlejší vědecké práce vykonané jediným člověkem. První svazek věnovaný trilobitům vyšel v roku 1852. Trilobitům věnoval Barrande celý první díl, první svazek tabulí a část dodatků publikovaných až v roce 1872.

Ve vydávání dalších dílů pokračoval stejně důkladně až do své smrti v r. 1883. Poslední dokončený čtyřsvazkový díl pojednávající o mlžích vyšel v roce 1881. Za jeho života vyšlo celkem 22 svazků, ve kterých je popsáno a vyobrazeno celkem 3557 druhů. Celé dílo má přes 6000 stran textu a 1160 litografovaných tabulí s dokonale věrným vyobrazením popisovaných exemplářů. Barrandova práce je postavena na faktech, čemuž nasvědčuje i jeho motto uvedené na každém svazku – „C’est ce que j‘ ai vu“ – „To je to, co jsem viděl“.

Zdroj: www.lomyatezba.cz