Kde se vzal macadam? – 2. část

Průmyslová revoluce

K zásadnímu obratu při výstavbě nových komunikací dochází v období tvz. „Průmyslové revoluce“. Byl vynalezen parní stroj, který našel velice rychlé uplatnění jako pohonná jednotka v továrnách. Dosáhl rychlého zdokonalení a krátce na to byla sestrojena první parní lokomotiva. A to už staré komunikace přestávají zcela vyhovovat stále se zvyšujícímu tempu přepravy pro dynamicky se rozvíjející průmysl. Objevují se stále větší a těžší povozy a zvyšuje se frekvence na cestách, jak přeprava surovin pro výrobu, tak následných odvoz hotových výrobků.

Nová metoda McAdama

Postavit novou komunikaci rychle a kvalitně s co nejmenšími náklady, byl pro tehdejší dobu opravdu tvrdý oříšek. V pravý okamžik do dějin vstupuje John Laudon McAdam (1756-1836), skotský stavební podnikatel z oboru výstavby cest a silnic.

Každý průměrný angličtinář teď už určitě tuší, odkud se vzal název „makadam“ pro jeden druh kameniva. (Při výslovnosti „Mc“ = mek je k českému názvu „makadam“ už jen krůček). McAdam si povšiml, že kamenivo při jedné určité velikosti má tzv. „samoutahovací vlastnost“, tj., že při dobrém utemování se jednotlivé kameny do sebe samy zaklíní.

Se svým objevem přišel ve vhodnou chvíli, neboť k dobrému „utemováni“ je třeba opravdu těžkého mechanizmu. V té době to už nebyl žádný problém. Parní stroj již existoval a upevnit ho na masivní válec nebyl zas tak velký problém.

Svůj poznatek poprvé použil s velkým úspěchem r.1810 při stavbě silnice v anglickém městě Bristol. Krátce na to svou metodu vylepšil finálním zasypáváním jemné kamenné drtě na povrch „vozovky“. Pro jejich hladší povrch později přidal další zlepšení, a to prolévání uválcovaného povrchu tekutým dehtem.

Jeho stavební způsob se šířil jako lavina celou Evropou a již v r.1830 se běžně používal v tehdejších Spojených státech.

Ted již nic nebránilo k plnému rozvoji moderní civilizace. Důležitost jeho objevu dokládá skutečnost, že se mu dostalo té cti být portrétován na britské známce.

Historka

Traduje se lehce humorná historka. Když se ho jeho dodavatelé štěrku ptali, jaká má být velikost kameniva pro jeho nový objev, odpověděl „…asi tak největší kus, který strčíte do své pusy“. Jen jeden z nich dělal stále kamenivo o poznání větší, než ti ostatní. Na konec se ukázalo, že byl bezzubý.

Bylo by ale mylné se domnívat, že ruční výroba kameniva s moderní dobou vymizela. Jsou stále místa na mapě, kde se toto řemeslo stále provozuje.

Zdroj: www.lomyatezba.cz