PERMSKÉ SLEPENCE

V předchozím čísle časopisu Kurier Kamieniarski jsem článkem pod názvem „Świętokrzyské mramory“ zahájil seriál článků o świętokrzyských kamenech. Hlavním materiálem těženým ve świętokrzyské oblasti byly vždy a stále zůstávají vápence, tj. karbonátové sedimentární horniny, jež z petrografického hlediska nejsou mramorem, jelikož neprošly procesem metamorfizace. Podobně jako skutečný mramor se však dobře leští a získávají velmi dekorativní lesk. Podobné je to s permskými slepenci, které se v této oblasti rovněž těží, mezi nimi „Zygmuntówka“ známá svou výsadní rolí v polském kamenictví.

Permské slepence, nazývané též zygmuntowské slepence, se odkrývají v centrální části Bolechowického hřebene na Czerwonej Górze, dříve známé jako Jerzmaniec nebo Góra Jerzmaniecka, na sever a severovýchod od Kielců v Karczówce, Gałęzicích a v lomech Jaworznia a Jaźwica. Nejznámějším místem jeho výskytu a těžby je lom „Zygmuntówek“ na Czerwonej Górze poblíž Chęciny. K vytvoření tohoto masivu z devonských oblázků, vápenců a dolomitů došlo v období raného permu před asi 260 miliony let. Pojivem je vápenatá železitá směs a také později vytvořené vápenaté pojivo. Zahájení těžby zde pravděpodobně souvisí s průzkumem a těžbou olověné rudy – galenitu v této oblasti.

Název lomu „Zygmuntówek“ je odvozen od sloupu se sochou Zikmunda III Vazy z roku 1643. Král Zygmunt III Waza nechal ještě za svého života vytesat dva sloupy, každý o délce 38 stop, které zamýšlel umístit ve Varšavě. Tento plán však nebyl realizován a byl to až jeho syn Władysław IV. kdo dal materiál na zhotovení těchto sloupů vytěžit a přepravit do Varšavy. Jeden ze sloupů se v průběhu opracovávání zlomil a druhý vytěžený kamenný polotovar byl převezen do Sandomierze a přeplaven po Visle do Varšavy. Měřil na délku 11,6 metru a v průměru měl přibližně 1 metr. Po svém zhotovení byl vztyčen před královským hradem ve varšavském Starém městě. Po 242 letech byl sloup v roce 1885 demontován, protože byl ve špatném technickém stavu a nepříznivé povětrnostní vlivy ohrožovaly jeho stabilitu a hrozilo, že se sloup zřítí. Zbytky tohoto sloupu můžeme poblíž královského paláce vidět dodnes.

Zmínka o kamenolomu v Jerzmanieci pochází již z roku 1602, kdy je zmiňován při inventarizaci majetku obce Chęciny. V období rozkvětu v 17. století se kamenických prací v oblasti Chęciny účastnili italští, skotští a vlámští mistři, stejně jako Poláci a Židé. V období 1816-1833 byl materiál zpracováván v továrně na mramor v Chęcinách a poté v letech 1876-1973 (s občasným přerušením provozu) v oblasti „Marmury“ v Kielcích. Po druhé světové válce byl v roce 1950 provoz obnoven a nakonec definitivně ukončen v roce 1993 poté, co by se další těžba stala ohrožením pro krasovou jeskyni „Raj“ ležící severně od lomu.

Konglomerát Zygmunt lze pěkně vyleštit, ale používá se pouze k dekoraci interiérů. Vzhledem k heterogenní struktuře je velmi citlivý na nepříznivé vlivy povětrnostních podmínek. Ze stejného důvodu by se neměl používat na zhotovování podlah či schodišť, jelikož se nerovnoměrně opotřebovává. Vnější architektonické detaily ze zikmundovského slepence ztrácí po několika letech svůj lesk a postupem času se kámen začíná drolit a rozpadat.

Z nejznámější horniny Świętokrzyska je zhotovena celá řada cenných architektonických památek. Jedná se např. o portály a arkády v paláci krakovských biskupů v Kielcích, tvořících vstup do impozantního vestibulu. V kostele v Karczówce v Kielcích se nacházejí svícny a křtitelnice zhotovené z tohoto materiálu. Podobně portál v klášteře ve Wąchocku, nacházející se mezi hlavní lodí a sakristií. Brána v kostele v Kurozwękach a mnoho desek, epitafů, kropenek a křtitelnic je rovněž vyrobeno ze „zygmuntówky“.

Mimo oblast Świętokrzyska bylo tohoto kamene použito k výzdobě četných objektů, mezi jinými v  Krakově a Varšavě. V roce 1938 byl z tohoto lomu dovezen materiál na výrobu dekorativních prvků použitých při rekonstrukci apartmánů na Wawelu.

V letech 1980–2012 byl rovněž využíván permský konglomerát z vápencového lomu Jaźwica. Surovina pocházející z tohoto lomu se od typické „zygmuntówky“ odlišuje v tom, že většina zrn tvořících konglomerát, má ostré hrany a kámen je jílovito-karbonátový zabarvený hnědým třešňovým hematitem. Tento materiál se začal využívat v kieleckých „Marmurách“, kde se z něj zhotovoval obkladový materiál.

Zdroj: Kurier kamieniarski

Autor: Jerzy Jędrychowski | Publikováno: 28. dubna 2017