POZNAŃSKÉHO POSLEDNÍ PALÁC – 1. část

Lodž je dnes co do počtu obyvatel třetím největším městem v Polsku, ale před dvěma sty lety měla jen několik tisíc obyvatel. Hlavním motorem dynamického rozvoje tohoto města byla průmyslová revoluce, která nabrala bouřlivé tempo ve druhé polovině devatenáctého století, kdy ambiciózní podnikatelé budovali své velké továrny zaměstnávající masy pracovníků.

Jedním z nejbohatších továrníků v tomto období byl Izrael Poznański, který patřil do skupiny lodžských „králů bavlny“. S jeho odkazem se můžeme setkat například při víkendových nákupech v nákupním centru Manufaktura, které bylo postaveno v prostorách poznaňské továrny mezi ulicemi Drewnowska a Ogrodowa. Objekt prošel rozsáhlou rekonstrukcí, ale průmyslové klima v Lodži stále žije v surových postindustriálních budovách z neomítnutých červených cihel.

O životě Poznańského existuje mnoho příběhů a anekdot. Říká se, že posunul hodiny o půl hodiny nazpět, aby prodloužil pracovní dny a vyplácel dělníkům nejnižší možné mzdy, a v jeho továrnách se neustále stávaly nehody. Není úplně jasné, co je na oněch příbězích pravdy, avšak víme, že v pozdějších letech svého života se velmi angažoval v charitě a filantropii, podporoval rozvoj škol, dětských domovů a nemocnic. Dokonce spolufinancoval stavbu kostela svatého Alexandra Něvského, za což mu byl udělen Řád svatého Stanislava.

Byl také investorem pozemku pro Nový židovský hřbitov v Bracké ulici, který byl založen v roce 1892, když už bývalý židovský hřbitov na ul. Wesoła (nyní nazývaný „starý židovský hřbitov“) byl zcela zaplněn a vyvstala potřeba vybudovat nový. Vlastník továrny podle všeho souhlasil s darováním peněz pod podmínkou, že jeho hrob bude největší. Za tímto účelem si vyhradil právo na plochu přibližně 1 000 metrů čtverečních, kde mělo být postaveno rodinné mauzoleum. Někteří tvrdí, že Poznański osobně schválil návrh hrobky a porušil tím židovskou tradici, která zakazuje přípravu pohřbu za života. Autorství návrhu se obvykle připisuje architektu Antoni Zeligsonovi, který byl s rodinou Poznańských úzce spjat.

Mauzoleum Poznańského lze jen těžko přehlédnout, jelikož je skutečnou dominantou celého hřbitova. Zlé jazyky mu přezdívají „Poslední Poznańského palác“. A ne bez důvodu, protože se jedná o největší židovskou hrobku na světě. Stavba dosahuje výšky až patnáct metrů a byla postavena ze světle šedé žuly (pravděpodobně strzegomské) na kruhovém půdorysu s průměrem základny asi 14,5 metru. Kamenný dóm hrobky je podepřen čtyřmi obrovskými sloupy a osmi sloupy vysokými přes 5 metrů a u jeho základů je bronzový nápis POZNAŃSKI.

Do 80. let 20. století bývalo mauzoleum také ozdobeno ornamenty ve tvaru věnců a vavřínových listů, které byly demontovány během rekonstrukčních prací vynucených havarijním stavem hrobky. Již během první světové války dostal pomník zásah dělostřeleckou municí a také za druhé světové války byl ostřelován z kulometu.

Zdroj: Kurier kamieniarski

Autor: Jakub Zdańkowski | Publikováno: 24. března 2019