Žula, to zní hrdě

Žula je krásný přírodní kámen, který je po staletí s oblibou využíván ve stavebnictví a architektuře. Slovo „žula“ se stalo symbolem pevnosti a odolnosti, ne nadarmo se také říká „tvrdý jako žula“. Tento po celém světě známý přírodní kámen se odjakživa používal všude tam, kde bylo potřeba vytvořit velkolepé kompozice a architektonické celky. Mnoho staveb ze žuly se dochovalo dodnes a neztratily dosud téměř nic ze své původní podoby.

STRUKTURA A BARVA ŽULY

Žula patří mezi vyvřelé horniny. Říká se jí také „granit“, což v překladu z italského „granum“ znamená „zrno“. Hornina je přibližně ze 60 % tvořena živcem, ortoklasem a plagioklasem, 20-30 % tvoří křemen a zbytek biotit, muskovit a někdy rohovec.

Různé typy žul – syenity, diority, gabra, labradority, monocity, tešenity, žulové gneisy a další – vznikly ve značné hloubce pod zemským povrchem vyvržením magmatu a jeho výlevem do prohlubní v zemské kůře. Výsledkem pomalého ochlazování pod tlakem zemské kůry je hornina s charakteristickou krystalickou strukturou. Podle struktury dělíme žulu na jemnozrnnou (o velikosti zrna do 2 mm), středně zrnitou (2 až 5 mm) a hrubozrnnou (nad 5 mm). Velikost zrna má přímý vliv na vlastnosti kamene: čím jemnější je zrno, tím vyšší je pevnost a odolnost horniny vůči povětrnostním vlivům.

Barva horniny – růžová, červená, šedá a černá – souvisí s barvou živce, zatímco lesklé třpytivé částice dodávající žule její zvláštní kouzlo, nejsou ničím jiným než příměsemi slídy.

VLASTNOSTI ŽULY

Žula je velmi hustá a těžká: její objemová hmotnost je 2,6-2,7 t/m³ a celkový objem pórů nepřesahuje 1,5 % celkového objemu. Nízká nasákavost určuje odolnost tohoto kamene vůči povětrnostním vlivům: díla vytvořená ze žuly nedokáží výrazně poškodit ani drsné klimatické podmínky. Vysoká odolnost v tlaku – od 1400 do 2500 kg/cm²   – zajišťuje dlouhou životnost žuly. Zkušenosti ukazují, že výrobky z jemnozrnné žuly si dokázaly zachovat svůj původní vzhled po staletí a první známky rozpadu se objevují až po 500 letech.

Důležitou vlastností, která umožňuje využití žuly pro stavby, dekoraci a vytváření architektonických děl, je její snadné opracování, včetně leštění, díky němuž lze vytvořit takřka zrcadlové povrchy, tak efektní na pohled a příjemné na dotek.

ŽULA V DĚJINÁCH

Od starověku se žula používala ke stavbám různých typů budov po celém světě. Sochy ve starověkém Egyptě, mosty v Římě, indické chrámy a mnoho dalších architektonických památek jsou toho přímým důkazem. Některé stavby byly zničeny během válek nebo přírodních katastrof, ale většina staveb dodnes dokládá odolnost, velkolepost a úžasnou krásu tohoto přírodního kamene.

Jedním z vrcholů renesančního období je slavný španělský klášter Escorial, považovaný za osmý div světa. Dal jej postavit král Filip II. jako mauzoleum pro svého otce Karla V. Má tvar obdélníku o rozměrech 208×162 metrů. Ke stavbě jeho patnácti galerií, šestnácti nádvoří, třinácti kaplí a devíti věží bylo hojně využito různých druhů žuly.

Zdroj: dvamolotka.ru