Hornické město Røros – 1. část

pohled na hornické město, stavby ze dřeva, vpravo bílý kostel s černě zbarvenými rohy a uprostřed vede řeka lemovaná kamením vlevo jde vidět silnice s vodorovným mostem nad řekou

Vznik města i jeho hornická minulost sahají do první poloviny 17. století. Legenda o nalezení mědi vypráví, že farmář Hans Olsen Aasen klopýtl přes kus měděné rudy, když lovil soby. Dnes se na pamětním místě prý nachází centrum města.

06

Røros je nejchladnější místem Norska a s teplotním záznamem -50,4°C se řadí i k nejchladnějším obydleným místům na světě. Je to způsobeno nadmořskou výškou kolem 600 metrů a kontinentálním klimatem. Oblast je od pobřeží oddělena pohořím, a tudíž sem nezasahuje vzduch mírných šířek. Jako jedno z mála hornických měst na světě bylo město a okolí Røros zařazeno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Stručná historie

Měděná ruda zde byla objevena v roce 1644 a hned následující rok se začala stavět první tavící pec. Dánsko-norský král udělil těžařské společnosti privilegia k dolování, a tak podpořil vznik a rozkvět těžby mědi v odlehlé oblasti s drsnými přírodními podmínkami.

04

Osada vyrostla podél řeky Hitterelva, která zajišťovala energii pro zpracování rudy. V roce 1678 a 1679 město vypálili švédští vojáci. Obyvatelé město vybudovali znovu a dodnes se z konce 17. století dochovalo 80 dřevěných domů, jejich zčernalé dřevěné fasády stále dodávají městu středověký ráz. Než se roku 1764 postavil plavební kanál mezi městem Fermunden a Røros, došlo k rozsáhlému odlesnění okolí. Dnešní kamenný kostel postavený v roce 1784 nahradil starý dřevěný kostel z roku 1650.

03

V první polovině 19. století klesla cena mědi, a to mělo za následek dva hladomory. Roku 1824 se zde začal těžit chrom. Roku 1877 byl Røros s okolním světem spojen železnicí a o něco později zde těžaři vybudovali vodní elektrárnu Kuraas, pro dodávku elektřiny do dolů. V roce 1936 se otevřel důl prince Olafa, ve kterém se těžilo do roku 1972. Toho roku začala těžba zinku v Legruvbakkenu, ale po několika výnosných letech klesly ceny tak, že společnost byla nucena v roce 1977 svou činnost v dolech ukončit. Doly v Røros patřily více jak 250 let mezi nejdůležitější doly Norska. V letech 1644-1977 bylo vyrobeno více než 100 tisíc tun mědi a vytěženo 525 tisíc tun pyritu.

Kulturní památka důlního města Røros zahrnuje:

  • Město, postavené výhradně ze dřeva ukazuje, jak byl způsob života, těžba a doprava přizpůsoben horské studené oblasti. Ve městě se nachází asi 2000 dřevěných jednopodlažních a dvoupodlažních domů, které si dodnes zachovaly svoji atmosféru starých časů z doby těžby a hornického života. Návštěvníci se zde mohou proplétat uzounkými uličkami s iluzí tak trochu jiné doby. Celá historie města a těžby je zachycena v místním muzeu. Hlavní budova muzea je rekonstrukce pece z roku 1888.
02
  • Industriálně kulturní krajinu – krajina byla těžebními činnostmi zcela změněna. Rozsáhlou důlní činnost pod povrchem dokazují obrovské haldy, vykácené velké plochy lesa, vybudované četné přehrady, dřevěné kanály a silnice. Lze navštívit jámu Nyrget (1650) a důl prince Olafa (1936), ve kterém se nachází hala Bergmanns, dnes využívaná na koncerty a jiné příležitosti.
  • Starou budovu pece „Femundshytten“ v Engerdalu.
  • Zimní cestu, která je mezi městy Røros a Falun a je tvořena řadou jezer, řek a potoků a používala se od listopadu do května.

Zdroj: www.lomyatezba.cz

PolandGermanEnglishCzech