Ngu Han Son – Mramorové hory a kamenosochařská vesnice – 1. část

Jsme v jižním předměstí přístavního města Da Nang ve středním Vietnamu. Místo, které dnes navštívíme, má velmi romantická jména, která mu na začátku 19. století vtiskl císař Gia Long zakladatel dynastie Nguyen, který vládl v období 1802 a 1820 v Hue. V té době se tato oblast nacházela dále od města v blízkosti mořského pobřeží přibližně 10 km jižně od Da Nang.

Pět elementů života = pět hor

Z pobřežní roviny vystupuje pět osamocených vápencových kopců, vesměs s téměř kolmými stěnami s bujnou vegetací a s labyrinty menších i větších jeskynních systémů. Císař byl natolik uchvácen přírodní scenérií této oblasti, a navíc číslo pět znamená podle východní filozofie pět elementů života, to znamená kov, voda, dřevo, oheň a země (půda), že pojmenoval těchto pět vrcholků názvy Kim Son, Thuy Son, Moc Son, Hoa Son a Tho Son. V češtině to znamená Kovová hora, Vodní hora, Dřevěná hora, Ohňová hora a Zemní hora. Až koncem 19. století Francouzi po vzniku Francouzské Indočíny pojmenovali tuto oblast Mramorové hory. Tento název se pro turisty dochoval dodnes, tedy Marble Mountains. Ve vietnamštině Ngu Han Son. Vietnamci tento název používají pro celou oblast, samotné hory si svá jména zachovaly.

Geologie hor

Z geologického pohledu byla tato oblast řádově před desítkami tisíc let ostrovním světem nedaleko pobřeží, podobně jako dnes Ha Long (Dračí zátoka) na severu Vietnamu. Pomalý vzestupný pohyb pohoří Truong Sen a tím způsobené zvyšování erozní činnosti řeky Thu Bon v horním toku a následná aktivní říční sedimentace v ústí řeky v nížině Quang Nam způsobila, že ostrovy ležící v oblasti moře se postupně připojovaly k pevnině. V současné době je již tato oblast přibližně 800 metrů od pobřeží moře. Následná přirozená eroze vápencových kopců způsobená převážně silnými tropickými dešti a větrem, dotvořila tato místa do současné podoby rozeklaných skal s mnohačetnými jeskynními systémy. Každý z těchto kopců má i charakteristické zabarvení horniny, odlišné od svých souputníků. Od bílé, šedé, růžové, hnědé až po téměř černou barvu, typickou pro bituminózní vápence s bílými žilkami kalcitu.

Jeskynní svatyně

Odedávna svou tajuplností a bizarností byla tato oblast předurčena k vykonávání náboženských obřadů a k uctívání božstev. V útrobách jeskynních svatyň o tom svědčí různé artefakty a archeologické nálezy. Všechny výše jmenované kopce jsou doslova posety velkými i drobnými oltáři a svatyněmi jak na povrchu, tak i v tajemných prostorách jeskynních systémů. Sem se chodili modlit ke svým božstvům Chamové (Čámové) původní obyvatelé říše Cham Pa, kteří byli hinduisté, uctívali Šivu a bohyni Ponagar. Jejich říše se datuje od prvního století našeho letopočtu. Největší rozkvět tato říše zaznamenávala mezi 4. až 13. stoletím. Od té doby Chamská říše postupně začínala upadat a definitivně zanikla v 17. století, kdy se stala součástí Vietnamu.

Vietnamským vlivem se v této oblasti postupně rozšířil buddhismus a v posvátném místě pěti kopců postupně vznikaly, aniž by byly odstraněny původní svatyně Chamů, buddhistické chrámy, pagody, svatyně a drobné modlitebny. Vznikaly jak na svazích kopců, tak i v labyrintu podzemních prostor.

Zdroj: www.lomyatezba.cz