Šlo by to udělat lépe? – 4. díl

Stává se mi to velmi často. Můj pohled tak nějak instinktivně přitahuje každý kousek kamene, který okolo sebe vidím. Přiznávám otevřeně – v mém případě je to klasický příklad profesionální deformace.

S potěšením si prohlížím dobře provedené stavby, správně namontované prvky, hodnotím provedení a volbu materiálu – jeho barvu i kvalitu. Je mi přitom jedno, zda se jedná o velkou stavbu, nebo jen o vstupní schod do nějaké budovy.

Na výletě v nádherně umístěném lázeňském letovisku Lądek Zdrój jsem měl možnost prohlédnout si výstavní fontánu umístěnou před tamějším Lázeňským domem. Je to velice pěkná stavba situovaná v blízkosti výletní pěší zóny revitalizované z evropských fondů. A svému účelu bude sloužit po mnoho, mnoho let. Je přece z kamene.

Ovšem…

Při pohledu zblízka na stříkající vodu s hrůzou zjišťuji, že kamenná kašna – vyrobená z pískovce – je už notně popraskaná. Na povrchu kamene zejí podivné otvory a vypadá, jako by jej napadl kůrovec.

Není špatný materiál, je jen materiál špatně vybraný. Na mysli mi tane otázka, kdo navrhnul a postavil tak krásnou fontánu, ovšem z tak nevhodného kamene.
Nevím nic o původu onoho materiálu, ale vím s jistotou, že je to materiál nevhodný. Osoby odpovědné za realizaci tohoto projektu prokázaly evidentní neznalost hornin a jejich vlastností. A nezbývá, než si s lítostí položit onu otázku: „Šlo by to udělat lépe?“

Zdroj: Kurier kamieniarski

Autor: Bogusław Skolak | Publikováno: 22. prosince 2017