TAJEMSTVÍ ČEDIČOVÝCH TVÁŘÍ
Před více než třemi tisíci lety se na území dnešních mexických států Veracruz a Tabasco vyvinula první velká civilizace Střední Ameriky, Olmékové.
Jejich kultura bývá někdy považována za kolébku všech následujících středoamerických civilizací. Olmékové byli prvními lidmi v této oblasti, kteří ve velkém měřítku zakládali města a stavby, přičemž používali pokročilé metody zpracování kamene a měli svůj osobitý styl v oblasti sochařství. Olmékové byli zběhlí v používání mnoha surovin jako je jíl, čedič, nefrit či znělec. Mezi jejich výtvory najdeme kamenné šperky, sochy a také sedmnáct impozantních kamenných hlav, z nichž nejmenší váží šest tun.
K objevu prvních kamenných hlav došlo ve druhé polovině devatenáctého století ve třech největších městských centrech Olméků: San Lorenzo, La Venta a Tres Zapotes. Je obtížné přesně určit jejich stáří, ale existuje shoda na tom, že pocházejí z předklasického období, tzn. Že nejstarší z nich jsou nejméně tři tisíce let staré. Jejich výška se pohybuje mezi 1,5 a 3,5 metry a váha od 6 do 50 tun! Obrovité sochy zpodobňují mužské obličeje se zploštělými nosy, plnými rty a tvářemi. Zadní část každé hlavy je plochá, což může znamenat, že bývaly opřené o stěny nebo ležely na zemi a vzhlížely k nebi. Některé hlavy vykazují stopy barev a je možné, že bývaly pomalovány či barevně zdobeny.
Každá z hlav je trochu odlišná. Rozdíly nejsou jen ve velikosti, ale také rysech obličeje, konturách tváří, účesech či pokrývkách hlavy. Některé mají vzadu zapletený cop a jedna ze soch v La Venta je ozdobena motivem hlavy ptáka. Mnoho vědců je přesvědčeno, že kamenné hlavy jsou zpodobněními zesnulých vládců či velekněží.
Existuje také mnoho dalších (více či méně pravděpodobných) hypotéz o motivech vzniku a funkci těchto kamenných hlav. Jedna z nich dokonce říká, že sochy zpodobňují hráče fotbalu.
Ano, Olmékové, i jiné starověké kultury Střední Ameriky, znali fotbal. Neznáme přesně, jaká měla hra pravidla ani jiné podrobnosti, ale víme, že šlo o hru velice oblíbenou s prvky rituální disciplíny (provázenou například přinášením lidských obětí bohům). V poslední době je hypotéza, že hlavy mají zpodobňovat hráče, vesměs odmítána a považuje se za pravděpodobnější, že se jedná o obličeje vládců připravujících se na hru.
Ještě jiná, celkem kontroverzní teorie je přichází s tím, že kamenné obličeje vykazují jisté negroidní rysy, což by mohlo nasvědčovat možnému africkému původ Olméků. Zastánci této teorie hledají anatomické a genetické podobnosti jakož i případné kulturní vazby mezi Olméky a domorodými kmeny staré Afriky na podkladě raných forem písma. Pro nedostatek přesvědčivých důkazů však většina dnešních vědců tuto teorii odmítá.
Další záhadou související s kamennými obličeji z oblasti Mexického zálivu je způsob, jakým mohly být obrovské čedičové bloky, ze kterých byly vyrobeny sochy, přemisťovány (pro připomenutí: největší z nich váží 50 000 kg). Takový projekt si bezesporu vyžadoval pečlivé naplánování a zaměstnal desítky, ne-li stovky, kvalifikovaných sil. Po mnohaletých výzkumech bylo zjištěno, že všech sedmnáct hlav bylo vyrobeno z čediče vytěženého v horách Sierra de los Tuxtlas. To znamená, že balvany musely být přepraveny na vzdálenost 150 kilometrů, než se dostaly na místo svého určení. Tento fakt se se stává o to neuvěřitelnějším, pokud si uvědomíme, že staří Olmékové neznali kolo. Navzdory řadě tvrzení a hypotéz není stále jasné, jak mohli Olmékové něco takového dokázat.
Možná se nám už nikdy nepodaří vyřešit tuto nebo další záhady opřádající starobylou olméckou kulturu. Faktem ale zůstává, že všech sedmnáct kamenných hlav se dochovalo do dnešní doby a jsou k vidění v Mexiku. Můžeme se jim obdivovat v muzeích a na zvláštních výstavách.
Zdroj: Kurier kamieniarski
Autor: Jakub Zdańkowski | Publikováno: 02. března 2016
