POPRASKANÝ HROB MARIE MAGDALENY LANGHANSOVÉ

Sledujeme-li pozorně dějiny a historický vývoj sochařských děl, setkáme se přitom často s napodobeninami. Co je dnes považováno za plagiátorství a zákonem stíháno, bývalo dříve zcela běžnou praxí. A také v případech, kdy se nejednalo o kopie – více či méně zdařilé – se krásné výtvory často stávaly základem pro tvorbu nových děl, která nebyla o nic méně úspěšná než originály.

Tak tomu bylo i v případě sochy Johanna Valentina Sonnenscheina z období kolem roku 1780. Jak bylo zjištěno, jednalo se o repliku, jejíž předlohou byl náhrobek Marie Magdaleny Langhans zhotovený Johannem Augustem Nahlem ve vesnickém kostele v Hindelbanku ve Švýcarsku v roce 1751.

Umělec v obci téže době vytvářel rovněž náhrobek pro Hieronyma von Gerlach. Byl ubytován u faráře Georga Langhanse a jeho manželky Marie Magdaleny, roz. Wäber. Tak se stalo, že v oné době ve svatém týdnu zemřela 28letá Marie Magdalena při porodu prvního dítěte, chlapce. Krátce nato zemřel i pastorův syn.

Zarmoucený Nahl dal pro matku a dítě z vlastní iniciativy zhotovil náhrobek upomínající svým motivem na vzkříšení. Dílo je vytesáno z jednoho kusu kamene a znázorňuje puklý hrob, z jehož útrob Marie Magdalena a její syn vzhlížejí k nebi.

Hrobka byla umístěna v podlaze kostela, zakryta dřevěným krytem, který byl otevírán jen při významných událostech. V roce 1911 byla velká část kostela zničena požárem, avšak Nahlovo dílo pohromu přežilo, protože ho dřevěný kryt ochránil před padajícími troskami.

Od doby svého vzniku vzbuzuje náhrobek značný zájem a bylo ho zde obdivovat mnoho významných osobností, mezi nimi například Johann Wolfgang von Goethe a Arthur Schopenhauer. Již v 18. století byly zhotoveny četné kopie náhrobku. Na autorovu koncepci navázali současní sochaři, například Günter Lang, jehož dílo z roku 1997 je rovněž pojato jako puklý náhrobní kámen. Na rozdíl od původního díla, které je téměř „doslovným“ obrazem zmrtvýchvstání ovšem Langovo dílo pouze zobrazuje otevřený hrob jako symbol duchovního vzkříšení.

Není pochyb o tom, že plagiátorství a kopírování je druh krádeže. Mnohá díla dnes ovšem známe jen díky nim. V tomto případě tomu tak naštěstí nebylo a díky dřevěnému krytu, který dílo ochránil, dnes můžeme obdivovat rovněž původní Nahlovu uměleckou práci.

Zdroj: Kurier kamieniarski

Autor: Kurier Kamieniarski   |   Publikováno: 27. 2. 2020