Joachim Barrande – srdcem i duší paleontolog – 1. část

Naše země se stala domovem mnoha cizincům, kterým učarovala a stala se jejich osudem. Jedním z nich se stal i Francouz Joachim Barrande, zakladatel učení o českých prvohorách.

Barrande se narodil 11. srpna 1799 v jihofrancouzském městečku Saugues v rodině drobného obchodníka s plátnem a houněmi. Vyrůstal v době Napoleonských válek, na počátku průmyslové revoluce a vývoj vědy do té doby probíhal velmi pomalu, ačkoli už sto let před jeho narozením Issac Newton položil základy pro moderní vědu a Galileo Galilei použil matematiku pro objasnění vesmíru.

Studium

Barrandův otec jemu i mladšímu bratrovi umožnil vystudovat jedny z nejdražších škol v Paříži. Joachim a později i Josef tak vystudovali mostní a silniční stavitelství na „École des ponts et chaussées“. Mimo technické znalosti Barrande na školách získal také mnoho vědomostí z přírodních věd. Zaujat přednáškami svých profesorů, předních francouzských přírodovědců Georga Cuviera, Jeana-Babtista Lamarcka, Alcida d´Orbignyho, Adolpha d´Archiaca a dalších začínal pronikat do tajů přírodních věd. Po studium působil několik let jako stavební inženýr a my dodnes můžeme obdivovat jeho technické dílo – mohutný most přes řeku Loiru. Za zajímavost stojí zmínit, že Josef se uplatnil a proslavil v carském Rusku, kde pracoval na přípravě výstavby železniční sítě.

Příchod do Čech

O Barrandeho kvalitách, jak v oboru matematiky a přírodních věd, tak ve společenském vystupování svědčí fakt, že ho koncem 30. let povolal francouzský král Karel X., aby se stal učitelem jeho vnuka a následníka trůnu Jindřicha. Velká politická změna ovlivnila jeho další život. V červenci roku 1830 byli Bourboni vyhnáni z Francie a Barrande, oddaný královské rodině, je následoval do exilu. Nejdříve se nakrátko usídlili ve skotském Edinburghu, kde se Barrande prostřednictvím geologa sira Rodericka Murchisona poprvé seznámil s prvohorními zkamenělinami. Poté se roku 1832 královský dvůr přestěhoval do Čech na Buštěhrad a následně na Pražský hrad. Jako vychovatel prince Jindřicha se brzy seznámil s českými učenci, s princovým učitelem němčiny Františkem Palackým, s prezidentem První privilegované pražské železniční společnosti a náruživým sběratelem zkamenělin hrabětem Kašparem Šternberkem. Dále navázal přátelství se správcem přírodopisných sbírek v Muzeu království českého Františkem Xaverem Maxmiliánem Zippem a s Václavem Hankou, který mu jako knihovník Českého muzea významně pomáhal.

Zdroj: Lomy a těžba