ZELEJOWSKÁ RŮŽENKA
Vrch Zelejowa, nacházející se severozápadním směrem od obce Chęciny, je proslulý jako místo výskytu zajímavé odrůdy devonského vápence olivové barvy s bohatými žilkami bílé nebo růžové barvy. Tato odrůda vápence přesto nebyla tím nejvyhledávanějším materiálem, který tato oblast mohla nabídnout. Tím býval hrubokrystalický kalcit známý jako zelejowská růženka.
Pojmenování zelejovská růženka je odvozeno od jedinečné nerostné struktury, v níž jsou světlá kalcitová zrna obklopena hematitem třešňové barvy, čímž dochází k tvorbě charakteristických růžových květů. Opakované procesy mineralizace a působení tlakových sil vedly k vytvoření pozoruhodných vícebarevných struktur. Bílý a růžový kalcit zbarvený třešňovým hematitem spolu vytvořily jedinečnou barevnou konstelaci.
Za vznik růženky jsou zodpovědné hydrotermální roztoky – horké mineralizované vody, které v rozpukaných horninách umožňily krystalizaci kalcitu a dalších minerálů. Ke vzniku prvních puklin v devonských horninách docházelo v průběhu variských tektonických pohybů v období pozdního karbonu; poslední pukliny pak vznikaly v období alpinského vrásnění. V té době byl bohatě rozpukaný kalcit obohacen o prvky olověných a měděných rud.
Materiál těžený na Góře Zelejowé měl pestrou stavbu ve tvaru pásů, brekcií či oblouků. Krystalická struktura zelejowské růženky připomíná pravý mramor. Růženka je navíc unikátní v tom, že umožňuje dosáhnout dokonalého vyleštění povrchu, což je vlastnost, pro kterou je srovnatelná s řadou italských mramorů.
Žíly růžové barvy byly široké několik centimetrů až několik metrů a jejich délka byla od několika desítek do několika set metrů. Taková přítomnost tohoto materiálu si vyžádala specifickou metodu dobývání, po kterých následovaly dlouhé a úzké práce tzv spáry. K získání „różanki“ byly použity dřevěné klíny vložené do otvorů a nalité vodou. Voda způsobila bobtnání dřeva a uvolnění bloků z pevné skály. Kromě dobývání na Zelejowě vidíme spáry také na vrcholu Stokówce poblíž Gałęzic.
Žíly zelejowské růženky byly široké od několika centimetrů až po několik metrů a na délku mohly měřit od několika desítek až po několik set metrů. Přítomnost materiálu v této podobě si vynutila specifickou metodu těžby, po které dodnes zůstaly patrné dlouhé a úzké praskliny, tzv. spáry. K dobývání růženky se používaly dřevěné klíny vetknuté do otvorů, které se nechaly nasáknout vodou. Voda působila nabobtnání dřeva a uvolnění bloků horniny z pevné skály. Kromě těžby na Zelejowé si můžeme povšimnout také prasklin vzniklých po těžbě na vrchu Stokówka poblíž Gałęzic.
Architektonické prvky vyrobené z růženky najdeme ve výzdobě mnoha barokních sakrálních budov nejen v královském městě Krakově, ale také v Kielcích. Jde mimo jiné o detaily hlavního oltáře v klášteře v Karczówce v Kielcích, tzv. zrcadla u portálu v Paláci krakovských biskupů, a dále ve Wąchocku, Jędrzejowě a Lisowě.
I přes určité potíže při zpracování způsobené krystalickou stavbou známe příklad použití kalcitu růženky ke zhotovení figurálních soch. Jedná se o sochy z náhrobku Gostomských umístěné v kolegiálním kostele ve Velkopolské Středě (Środa Wielkopolska) pocházející z doby kolem roku 1610. Oltář zhotovený z růženky, který můžeme obdivovat v kapli kostela Svatého apoštola Bartoloměje v Chęcinách a který pochází z dílny Kaspera Fodygy z roku 1614, je mimořádným uměleckým dílem.
Kapli se říká kaple Fodygy nebo také Tří králů. Je jednou z mála kaplí na území Polska zasvěcených měšťanovi.
Velmi zajímavý příklad využití této suroviny máme doložen v Muzeu Przypkowských v Jędrzejowě. V jednom ze sálů je vystavena váza výjimečné krásy vyrobená z kalcitu růžovky. Z posledních bloků získaných z lomu v Zelejowě byly vyrobeny obklady sloupů nacházející se dnes v muzeu ve świętokrzyské pobočce Státního geologického ústavu v Kielcích.
Těžba byla ukončena v roce 1954. Dnes je lokalita zvláště chráněnou přírodní památkou.
Zdroj: Kurier kamieniarski
Autor: Jerzy Jędrychowski | Publikováno: 11. září 2017
