Šlo by to udělat lépe? – 9. díl

Zajímalo by mě, proč jsou pomníky vyrobeny jako domácí spotřebiče – na jedno použití. Památky by měly být nadčasové, a toto je jako předpokládat, že nebudou stát dlouho.

Při procházce po Vratislavi jsem viděl jednu z těchto „jednorázových památek“. Je to pomník obětem masakru v Katyni, postavený v letech 1994–2000. Překvapilo mě, že město s krásnými tradicemi si dovolilo takový „knot“.

Fotografie ukazují spoustu chyb: viditelná vada krycích desek, špatně osazené prvky, nezalícované desky, nerovné hrany. I lepidlo ve spáře je zašpiněno jako dehet na papíře. Krycí desky jsou navíc příliš úzké, takže boční obkladový panel jistě brzy spadne. A zdá se, že padající desky jsou problémem, který je vlastníkovi této památky známý. Na internetu jsem narazil na fotografie, na kterých se autorovi podařilo zachytit opravdu žalostný pohled: odpadlé desky se opírají o pomník (foto z roku 2006, www.rodzinna-turystyka.pl). Není divu, protože nebyly ukotvené.

Nebo by možná levnější a estetičtější místo obkladových panelů vyrobit prvky z celých bloků?

V předchozím textu ze série „Proč?“ (KK č. 3/2016) jsem vyslovil jsem svůj tichý sen, že informace o autorech budou umístěny na veřejných budovách – s přáním „aby partyzáni konečně přestali být anonymní“. Na tomto pomníku byla taková pamětní deska umístěna. Velmi pevná, odlitá z bronzu. Ale podle mého názoru to slávu realizátorům nepřináší.

Zdroj: Kurier kamieniarski

Autor: Bogusław Skolak | Publikováno: 22. září 2016