Kámen z volného výběhu

Vsadím se, že mnozí z vás si při nákupu potravin vybírají vejce označená „0“ nebo „1“, tedy od slepic z volného výběhu, nebo jak někteří říkají „šťastné slepice“.

Motivace pro taková rozhodnutí se liší. Od představy, že od „šťastných slepic“ jsou vejce zdravější, přes představu, že jsou chutnější, až po představu, že je třeba podporovat úctu a dobré životní podmínky zvířat, jak tvrdí zastánci zvířat. V kamenické praxi by mohly být kameny také označeny jako vejce.

Existují taková, ve kterých zákazníci ukládají ta nebo jiná – obvykle mírně úspěšná – řešení. Zákazníci očekávají od sochy anděla jako na obrázku v katechismu pro děti nebo jinou sochu Jana Pavla II. – téměř podle fotografie. Toto je příklad kamenů z „klece“, kde jsou stovky kamenů pod tlakem a dělají to, co jim přinesl jejich osud a zákazníci. A protože stejně jako v případě vajec je jich hodně, cenová válka běží. A tak se za velmi nízkou cenu vytvoří standardní koupelna bez detailů, další anděl nebo socha nedbale provedená, ale rychle, jinak cena nepokryla náklady na zhotovení.

Existují kamenické společnosti, které se snaží zahrnout nějaké řemeslné zpracování do objednávek které dostávají, a dávají jejich práci hlubší smysl, tj. vystupují z klecí a chovají se jako slepice ve volném chovu.

Jedná se však pouze o pokusy zachránit čest řemeslníka – cena musí stále konkurovat nabídkám závodů pracujících v „klecovém“ systému. Ve výsledku práce neuspokojuje a nepřináší očekávané zisky.

Kromě toho má robot v tomto systému tendenci snižovat kvalitu s každým rokem svého provozu, protože nakonec musíte žít, a to je jediný způsob, jak „udělat práci“ a dosáhnout slušného příjmu.

Přichází stejně jako i u slepic doba únavy a pocitu beznaděje. Pouze se zábleskem v očích listují, jako motoristický nadšenec nového Ferrari, fotografiemi z pohádkových realizací nebo inovativních děl sochařského umění.

V případě kuřat je jejich příběh poměrně krátký. Podle odborníků je i v druhém roce udržování nosnice zisková, pak jde obvykle pod nůž a ukončí svou kariéru jako kuřecí hamburger.

V případě kamenických podniků trvá příběh mnohem déle. Postupem let se jeho majitelé a zaměstnanci stále více stávají unavenými a zatrpklými a prostředí je vnímá jako staré lidi čekající na odchod do důchodu.

Provoz zařízení s „volným výběhem“ je zcela odlišný. Zkušený šéf nabíjí zaměstnance tvorbou kamenických děl. Samotný šéf i zaměstnanci společnosti jsou obvykle schopni pracovat mnohem intenzivněji a déle a spokojenost z odvedené práce nás posouvá k různým aktivitám i během odpočinku.

Unavený prací a aktivním odpočinkem si stále najde večer čas, aby si mohl na internetu prohlédnout nějaké „kamenické Ferrari“. Nejen proto, aby trávil čas, ale aby hledal inspiraci. Takové kamenické dílny navíc nemusí konkurovat cenou, takže jejich výdělky obvykle umožňují dobrý odpočinek a slušný život.

A tady jsem si všiml obecnějšího vztahu. Na věku nezáleží. V životě je důležitá jiskra akce, která udržuje mládí. Jistě – večer tě loupe v kříži a ráno v koleni, ale čekáme na další den, další objednávku, a jako „kameníci z volného výběhu“, plní štěstí, budeme po mnoho let aktivní v práci i během odpočinku.

Zdroj: Kurier kamieniarski
Autor: Dariusz Wawrzynkiewicz | Publikováno: 18. 11. 2020