Šlo by to udělat lépe? – 2. díl
Píše se rok 2008. V Opole je zahájen 2. mezinárodní plenér mramorových soch. Do města přijelo osm umělců – výběr z padesáti, kteří vytvořili sochy na písňové motivy. Opole je koneckonců hlavním městem polské písně.
Vedení města Opole s hrdostí oznámilo, že materiál pro plenér – mramor v hodnotě několika set tisíc zlotých – darovalo partnerské město v Itálii: Carrara.
Práce na tvorbě soch z carrarského materiálu trvaly 21 dní. Po celou dobu měli práci umělců možnost pozorovat jak místní obyvatelé, tak novináři, kteří si mimochodem všimli, že sochy, které byly vytvořeny před dvěma lety již během předchozího konání plenéru, stále nenašly své místo. Úředníci pak novináře ujistili, že sochy z předchozí akce budou v nejbližší době umístěny do ulic města a že nová díla najdou své místo mnohem rychleji.
Od 20. července 2008 mohli obyvatelé sledovat výsledky umělecké práce na náměstí v Opolí. Potom byly sochy postupně umisťovány na různá místa ve městě. Není mým úkolem, abych hodnotil tempo těchto realizací a jejich zakomponování v souladu s prostředím, kam byly umístěny, ale osobně si myslím, že ve většině případů se nejednalo o umístění nejšťastnější…
Možná se k této záležitosti vyjádří ještě někdo jiný, ale rád bych zde upozornil na osud jedné ze soch nazvané „Sbor“ od Ashrafa Gafera El Sadka Mohameda Mahdiho z Egypta. Tato byla umístěna v rekreačním areálu v Bierkowicích – v současnosti již předměstské čtvrti Opole a donedávna příměstké obci.
Projížděl jsem tudy nedávno. Mou pozornost upoutala jednolitost, jakou tato socha působí. A zůstal jsem jen ohromeně stát. Slavná Carrara byla „obnovena“. Bílou barvou …
Natřený mramor … Carrara … Je opravdu moc dobře, že v se v Opole nenachází žádné sochy od Michelangela.
Jen těžko odolávám touze položit někomu zodpovědnému otázku: proč asi?
Zdroj: Kurier kamieniarski
Autor: Paweł Szambelan | Publikováno: 28. června 2018
