IRSKÉ MUZEUM S POLSKÝM NÁDECHEM – 2. část

Bartosz Rojowski
Po ukončení studií na vysoké škole v Krakově jsme s manželkou pracovali v jednom z krakovských architektonických ateliérů. Později jsem si zařídil svoje vlastní studio. Poté jsme se jako mnoho jiných Poláků rozhodli odjet „na západ“, a tak jsme se ocitli v Irsku.

Našli jsme práci v městské architektonické kanceláři ve Waterfordu (Waterford City Council Architects). Právě v té době přišla zakázka na návrh muzea, o kterém si tady teď povídáme. U tohoto projektu jsem byl já hlavním projektantem a Agnieszka architektkou designu. V týmu byl také hlavní architekt města Rupert Maddock.

Jednalo se v rámci Irska o důležitý projekt. Waterford je nejstarším městem v zemi, založeným Vikingy. Waterfordu se dnes často přezdívá Město Vikingů – což je také šikovný marketingový trik.
Realizace projektu byla opravdu složitá. Každý z prvků kamenné fasády je zcela jedinečný. I tam, kde se jednalo o ploché prvky, bylo jejich rozdělení odlišné. Na křivočarých fragmentech jsme se zabývali jak konvexními, tak konkávními prvky a jednotlivými křivkami. Byly to fragmenty elips, hyperboly a paraboly. Celá věc se samozřejmě musela působit jednotným dojmem ze strany budovy, kde byly desky připevněny k vnější zdi na mřížce.

První iterace stavebního tělesa byla provedena v modelářské hlíně, poté jsme vytvořili matematický model naší superstruktury, který byl základem pro tvorbu virtuálního modelu kamenné fasády. Pomocí technik parametrické architektury jsme pak vytvořili virtuální 3D model celé fasády. To nám umožnilo v reálném čase měnit parametry modelu a jeho geometrii. Jakmile se náš hliněný model začal podobat projektované budově, rozdělili jsme jeho virtuální obraz na drobné očíslované 3D části, které jsme e-mailem zaslali zhotoviteli fasády. Tím byla firma S McConnell & Sons Ltd. ze Severního Irska. Z toho důvodu byly veškeré dílky vyrobeny jednotlivě kus za kusem na CNC a očíslovány. Když se začalo s montáží, měl jsem obavy, jestli do sebe všechno dobře zapadne. Jak se ukázalo, byly odchylky v řádu do 3 mm, tedy zanedbatelné.

Zajímavé je, že k realizaci této investici byl dovezen kámen ze dvou různých vrstev z dolu Dundry. Ze spodní vrstvy se těží velmi tvrdý materiál; horní je o něco měkčí a snadněji se zpracovává. Bylo to nutné pro realizaci těch fragmentů fasády, na kterých byl umístěn nápis a sedmimetrový reliéf „Waterford Lady“. Sochařské práce provedl sochař Stephen Burke na hotové fasádě. Byl to nad míru riskantní počin, ale jen díky tomu jsou sochy skutečnou součástí budovy, nikoli fragmentem působícím dojmem něčeho přidaného. Pro účely sochařských prací musely mít prvky zdi v této oblasti samozřejmě jinou tloušťku.

Na realizaci se podílela celá řada lidí z různých zemí. Také na realizaci samotné fasády pracovalo mnoho Poláků.

V současné době máme s manželkou Agnieszkou již vlastní architektonickou kancelář. Myslím, že díky úspěšné realizaci budovy muzea jsme získali mnoho klientů nejen z Irska. Tento projekt nezůstal bez povšimnutí také v mnoha jiných zemích, dokonce i na Dálném východě, mimo jiné v Koreji a Japonsku, odkud jsme obdrželi řadu objednávek.

Zdroj: Kurier kamieniarski

Autor: Dariusz Wawrzynkiewicz | Publikováno: 03. července 2019