Hadriánův val aneb velká římská zeď – 1. část

Když se řekne „Zeď“, většina z nás si jistě ihned v mysli vybaví Velkou čínskou zeď. Někomu jistě přijde na mysl hudební album jedné fenomenální rockové skupiny. A když u tématu ještě chvilku zůstaneme, jsem si jist, že z paměti vyvstane na povrch „Berlínská zeď“ a nepochybně i „Hadriánova zeď“.

Ten, kdo vyloženě nestudoval dějiny starověku, a je nás hodně, o Hadriánovi samotném a jeho zdi, víme pouze to, že byl a že zeď je na hranici mezi Anglii a Skotskem.

V následujících řádcích se pokusím o Hadriánově zdi napsat trochu více a navrch se zmíním ještě o jedné „zdi“ (dále už jen „val“), o které jsem neměl do nedávna ani potuchy.

Historická fakta

Na úvod pár dějinných faktů, letopočtů, jmen a technických údajů. Hadrián (117 n. l.–138 n. l.) převzal císařský trůn po Trajánovi, který ho několik dní před svojí smrtí adoptoval a předal mu moc. Kdo dával ve škole při dějepisu jen trochu pozor, tak si pamatuje, že za vlády císaře Trajána dosáhla římská říše své největší rozlohy.

Uvnitř byla politicky stabilní, ale na nově dobitých územích vládly nekonečné nepokoje. To se týkalo i rozmezí mezi Anglii a Skotskem.

Aby mohlo dojít k pokojné kolonizaci tohoto ostrova, bylo zapotřebí situaci stabilizovat, ukončit téměř neustálé útoky z Caledonie (římský název pro území dnešního Skotska) a vytyčit dosud nejasnou hranici mezi ní a Římem. Hadrián roku 122 n. l. osobně navštívil Britany (římský název pro ostrov) a dal pokyn k vybudování obranné zdi v nejužším místě dnešní Anglie od ústí řeky Tyne (dnes tam leží město Newcastle) až po zátoku Solway Firth (dnešní vesnice Bowness on Solway).

Byť se jedná o nejužší místo Anglie, vzdálenost mezi oběma body je 117 kilometrů (79 římských mil). Hadrián si musel být plně vědom svého rozhodnutí. Obrovský projekt, jako byl tento, vyžaduje velké lidské nasazení, nepředstavitelné nároky na transport a přesun materiálu, na zásobování a enormní finanční náklady.

Vlastní stavba

Stavba obranné zdi byla zahájena o rok později, roku 123 n. l. Podílelo se na ní téměř dvanáct tisíc mužů. Nebyli to otroci, ale speciální římské legie, vycvičené jak pro boj, tak i pro všeobecnou výstavbu.

Obranná zeď měla být původně 3 m široká a 5 m vysoká, ale již v prvopočátcích výstavby byl její rozměr zredukován na 2 m šířky a 4 m výšky. Dokonce západní konec zdi byl vystavěn pouze z navršené zeminy s dřevěnou palisádou na jejím vrchu. To vše bylo děláno se záměrem urychlit co nejvíce její dokončení. I tak bylo nutno vytěžit a přepravit na 765 000 m³ kamene. (Pro zajímavost: Cheopsova pyramida obsahuje odhadem 2,3 milionu m² kamene a stavěla se dvacet let).

V některých úsecích před zdí vyhloubili 4 m hluboký příkop trychtýřovitého tvaru. Po celé její délce vedla za zdí cesta, která sloužila pro přepravu materiálu a později pro přesun vojenských jednotek a zásobování. Tato cesta se užívá dodnes. Jádro zdi bylo do dvou metrů pojeno vápnem, zbytek její výšky byl vystaven nasucho.

Stavební zajímavostí je, že jednotlivé řady kamenných kvádrů kopírují terén, a to i v těch nejstrmějších úsecích směrem nahoru a dolů. Vůbec tu nebyla vyvinuta snaha udržovat je ve vodorovné poloze.

Zdroj: Lomy a těžba