Sedimentogenní mramory
Důležitým rysem sedimentogenních mramorů je jejich barevnost, podstatně pestřejší než u mramorů metamorfogenních. Jsou dobře opracovatelné, většinou i leštitelné, a po vyleštění mají obvykle pěkný a zajímavý vzhled. Na druhé straně však mají vyšší obrusnost a také menší odolnost k vnějším vlivům. Proto jsou vhodné hlavně na obklady a různé kamenické a sochařské výrobky do interiérů.
Barrandienské mramory nejsou mramory v petrografickém smyslu, ale označují se tak už od středověku. Patří k našim nejznámějším a nejoblíbenějším nejen mramorům, ale i k ušlechtilým kamenům vůbec. Použit byl na stavbě např. Národního divadla, Obecního domu, dostavbě chrámu sv. Víta a na opravě Klementina.
Slivenecké mramory (okr. Praha) – nejznámější barrandienský mramor je barevně velmi variabilní. Slivenecký mramor je nejdéle těžené ložisko dekoračního kamene u nás a jedno z nejdéle souvisle těžených ložisek na světě. Byl použit na interiér v kostele sv. Františka na Křížovnickém náměstí u Karlova mostu v Praze, na náhrobní kameny v chrámu sv. Víta a na mauzoleum J. A. Komenského v Naardenu (Holandsko).
Další sedimentární mramory jsou Podolský mramor (okr. Chrudim), Křtinský mramor (okr. Blansko), Cetechovický mramor (okr. Kroměříž) aj.
Leštěný sedimentární mramor není vůbec vhodný pro exteriéry. Jím obložené fasády z první poloviny 20. století (dnes na mnoha místech vyměněné) byly velkým omylem.
Zdroj: Lomy a těžba
