ŚWIĘTOKRZYSKÉ „MRAMORY”
V roce 1999 založená Chęcińsko-Kielecká chráněná krajinná oblast zaujímá v polském těžebním průmyslu zvláštní místo co do různorodosti těžených surovin a bohaté tradice jejich využívání. Hlavním materiálem těženým v této oblasti byly vždy vápence, jimž se běžně říká mramor. Jedná se o horniny vzniklé jako mořský sediment v období středního a pozdního devonu. Důkazem jejich mořského původu jsou četné fosilie, které lze vidět na leštěných nebo zvětralých površích. Vápence jsou karbonátové sedimentární horniny a z petrografického hlediska se nejedná o mramory, jelikož neprošly procesem metamorfózy. Jsou to mramory v technickém slova smyslu, protože po vyleštění získají lesk a vyznačují se dekorativní, často vzorovanou barvou.
Hlavními lokalitami pro získávání mramoru byly kamenolomy Bolechowice, Szewce, Góra Zamkowa v Chęcinách, Góra Zelejowa, Ołowiance, Rzepce a Miedziance, mimo oblast CHKO také: Słopec Szlachecki nedaleko obcí Daleszyce, Górna a Łagów.
Charakteristickou pro těžební činnost v okolí Kielcí byla existence četných, často nevelkých lomů, ve kterých se těžily vápence rozličných barev a struktury. Tímto způsobem se získávalo mnoho barevných odrůd, převážně v odstínech hnědé a šedé, které se liší také typem fosilií a často se vyskytujícími kalcitovými aplikacemi. Tato rozmanitost je hlavní vlastností, díky nímž se nám ještě dnes daří správně identifikovat materiál, ze kterého jsou zhotoveny detaily či architektonické prvky v různých historických budovách.
Při popisování kieleckých mramorů používaných v architektuře můžeme již hovořit pouze o historických budovách. Svá slavná léta už mají totiž za sebou a stopy po nich nám zůstaly jen v dědictví dávných časů.
Nejznámější budovou v Kielcích, při jejichž stavbě byly použity architektonické detaily pocházející z továrny „Marmury“ v Kielcích, je Dům tělesné výchovy a sportu maršála Józefa Piłsudského postavený v roce 1935 v ulici Ściegiennego. V současné době zde sídlí regionální dům kultury. Při výzdobě interiéru byla použita surovina vytěžená např. z ložisek Bolechowice, Szewce, Zygmuntówka, Ołowianka, Jaźwica a Morawica.
Charakteristickým rysem bolechowického vápence je jeho šedobílá barva a fosilie, v nichž dominují amfipory podobné malým žížalám a stromatopory připomínající svým tvarem malý květák.
Bolechowickým mramorem je ozdoben hlavní oltář v kostele sv. Karla Boromejského na Karczówce v Kielcích. Pozoruhodné jsou také další prvky v kostele zhotovené ze stejného materiálu: portál vedoucí z kněžiště do sakristie a schody umístěné v kruchtě u hlavního vchodu do kostela. Bolechowice byly místem, odkud byl získán materiál také na zhotovení dlažby v kostele Nejsvětější Trojice v Kielcích. V tomto případě je ovšem bolechowický mramor skombinován s geologicky mladším jurským vápencem světle béžové barvy z Morawice. V kostele Nejsvětější Trojice se také nachází několik mramorových epitafů a kropenek z bolechowického vápence.
Dalším místem, kde najdeme architektonické detaily z bolechowického mramoru, je Bazilika Minor v Kielcích nacházející se na Katedrálním kopci. Z iniciativy kardinála Jana Alberta Wazy, syna Zikmunda III., byly v letech 1632–1635 vyrobeny dva mramorové portály vedoucí do chrámu ze severní a západní strany.
Současný stav zachovalosti těchto portálů je důkazem nepříliš šťastného použití tohoto materiálu k výzdobě vnějších prvků kostela, kde je materiál vystaven důsledkům povětrnostních vlivů. Přestože detaily profilování se zachovaly docela dobře, je dnes celý portál pokrytý světle šedou patinou, překrývající krásu mramoru.
Na podkladě historických záznamů o umístění 42 historických a aktivních świętokrzyských mramorových lomů sestavil autor článku sbírku ilustrující krásu a rozmanitost těchto mramorů, jež jsou již několik staletí chloubou tohoto regionu.
Zdroj: Kurier kamieniarski
