Kamenné koule ve světě

Moeraki balvany

Snad nejznámějšími, díky velkolepým fotografiím na internetu jsou sférické balvany Moeraki na pobřeží Otago na Novém Zélandu. Ty největší váží několik tun a dosahují průměru až 2,5 metru. Místní legenda říká, že zde havarovala bájná kánoe Arai-Te-Uru, vracející se z dalekých zemí s dýněmi a jinými dary přírody a moře vyplavilo na břeh zkamenělou zeleninu a koše se zbožím.

Geologové mají pragmatičtější verzi – obří karbonátové slepence vznikly před 50–60 miliony let v bahnitých sedimentech pobřežní zóny mořské pánve. Uvnitř koule je zpravidla „zárodek“ – fosilie nebo nahromaděné uhlíkaté materiály, ke kterým byl přitahován uhličitan vápenatý nebo kalcit. Při rozkladu vytváří organická hmota kolem sebe zásadité prostředí a vápník obsažený ve vodě se vysráží na povrchu zárodku ve formě kalcitu, který pojí písek a bahno kolem „zárodku“. Výsledkem jsou zhutnělé slepence sférických útvarů z pískovců, břidlic a bahenních kamenů, které jsou odolnější než okolní horniny. Vlny je miliony let opracovávaly do dokonale kulovitého tvaru.

Kostarické kamenné koule

Kostarické kamenné koule jsou také široce známé. V deltě řeky Dikis na pobřeží Tichého oceánu bylo napočítáno více než tři sta kamenných koulí o průměru až 2,57 metru a hmotnosti až 20 tun. Některé jsou karbonátové slepence, jako jsou Moerakiho balvany, ale existují i umělé, vyrobené i z tvrdších hornin jako gabro a granodiorit. Vědci jsou názoru, že když Indiáni viděli přírodní kamenné koule, udělali si z nich předmět uctívání a sami také začali vyrábět koule ze zaoblených balvanů tvrdších hornin.

Autor: Ing. Václav Vachuška