Unikátní bělohradský pískovec ve vztahu k jeho využití v sochařství a k hornickým tradicím

Titulní obr: Kamenolom Lázně Bělohrad

Pískovec z lomu v Lázních Bělohradě je naprosto unikátní v celé Evropě. Došlo zde jedinečnou krystalizací železa k probarvení žlutého pískovce mramorovou růžovo-červeno-fialovou kresbou, která nemá v Evropě obdoby. Při splnění všech požadavků základních technických norem pro přírodní kámen je právě barva tou výhodou, která jej upřednostňuje.

Zákazníci vyhledávají červenavou kresbu pískovce právě pro jeho příjemný vzhled v kombinaci dům – zahrada. Tím je dáno i jeho použití. Pískovcový sokl, parapety, masívy oken i dveří či schodiště doplňují prvky zahradní architektury jako například zahradní zídky, ploty, krby, terasy, lavičky, květníky, jezírka a fontány. Použití kamene na krby a obklady v interiéru pak vytváří komplexní dojem. Teplé barvy přírodního kamene a citlivě vybrané rostliny vytváří nádherná místa právě s ohledem pro svou krásu a jedinečnost.

Těžba a zpracování bělohradského pískovce, ze kterého bylo vybudováno malebné lázeňské městečko Lázně Bělohrad, probíhala až do roku 1943 a poté byla obnovena v roce 1995.  Nejstarší dochovanou ukázkou použití je morový sloup na náměstí, který je datován rokem 1657.

Z bělohradského pískovce byly v poslední době realizovány dvě zajímavá sochařská díla – socha sv. Prokopa a sv. Anežky České.

První dílo vzniklo na počest sv. Prokopa, patrona Čech a horníků. Sv. Prokop žil v 10.-11. století. Narodil se kolem r. 970 v Chotouni na zemanské tvrzi. Vzdělání získal na Vyšehradě ve škole se slovanským jazykem, stal se knězem a posléze mnichem v benediktinském klášteře v Břevnově. Po vyvraždění Slavníkovců žil jako poustevník v jeskyni v Dalejích u Jinonic. Zde také sv. Prokop pravděpodobně sepsal svaté evangelium, jež se dostalo do Francie, kde na ně při korunovaci přísahali francouzští králové („texte du sacre“). Odtud odešel Prokop do lesnaté krajiny Posázaví. V té době prý okolní lidé Prokopa spatřili, jak vyorává s čertem, zapraženým do pluhu a popoháněný křížem ve světcově pravici mezi Chotouní a Sázavou brázdu, která je dodnes ještě místy patrná. Z poustevny se postupně stala mnišská osada, z níž se vyvinul Sázavský klášter, který podporoval kníže Oldřich i jeho nástupce Břetislav. Prokop byl jeho prvním opatem. Svatý Prokop se svým atributem – ďáblem na řetězu – výmluvně hovoří o duchovním boji a o vítězství nad silami temna .

Druhým atraktivním projektem bylo vysekání, odhalení a posvěcení sochy sv. Anežky České v Lázních Bělohradě. Socha byla odhalena na připomenutí 800. výročí narození této české princezny, dcery českého krále Přemysla Otakara I. a uherské princezny Konstancie, jedné z nejušlechtilejších postav našich dějin. Svatá Anežka Česká proslula především svou dobročinností, milosrdenstvím a uměním diplomacie. Sochařské práce z bělohradského pískovce probíhaly na SPŠKS v Hořicích v Podkrkonoší za odborného dohledu akademické sochařky Dagmar Štěpánkové.

Na závěr opět citujme osobnost, od které se máme stále co učit – Michelangela Buonarroti:

„Láska jsou křídla, která dal Bůh člověku, aby mohl vystoupat až k němu.“
„Láska vítězí, ať strach je sebevětší.“

Pro Svět kamene poskytl autor: František Žoček