Opracování přírodního kamene
Kamenický průmysl dnes využívá moderní strojní techniku s kotoučovými pilami a brusnými kotouči a v ornamentice se hojně využívá leptání kyselinou chlorovodíkovou. Ruční práce se používá pouze u komplikovanějších výrobků a tam, kde není možné použít strojní zařízení.
Způsoby opracování přírodního kamene
Při výrobě moderních materiálů pro dokončovací práce hraje důležitou roli zpracování strukturovaného kamene. V závislosti na jeho typu lze rozlišit mezi několika druhy povrchů:
- Leštěný povrch je hladký či zcela hladký a má výrazný zrcadlový lesk.
- Hladký matný povrch nemá charakteristický lesk leštěného povrchu, ale je hladký na pohled i na dotek, beze stop po broušení a prokreslení kamene je dobře patrné.
- Broušený povrch je rovnoměrně drsný, s nerovnostmi povrchu nepřesahujícími 0,5 mm.
- U řezaného povrchu dosahují nerovnosti až 2 mm. Tohoto efektu se dosahuje strojním řezáním kamene bez dalšího opracování.
- Tepelně upravený povrch je na dotek drsný a vykazuje na pohled známky odlupování.
- Tečkovaný povrch má rovnoměrně drsnou strukturu, přičemž výstupky a nerovnosti nepřesahují 5 mm.
- Štípaný povrch je imitací skály. Má nepravidelnou strukturu s nepravidelně rozmístěnými prohlubněmi a závrty, přičemž výška, resp. hloubka nerovností se pohybuje od 50 do 200 mm.
Struktura povrchu pomáhá zdůraznit krásu přírodního kamene. V mnoha ohledech se volí podle účelu práce, ale v úvahu se bere i druh kamene. Nefrit, onyx a mramor se obvykle dokončují leštěním, zatímco žula je efektní s různými typy povrchu, někdy s kombinací lesku a hrubé štípané imitace. Typ zpracování kamene navíc určuje i samotné prvky interiéru jako např. drobnější obkladové prvky – plata, portály, průvlaky, sokly, ale i dekorativní předměty, jako jsou vázy, svícny, sochy. Kartáčované povrchy zvýrazňují porézní textury vápence, mušlového kamene a bílého mramoru při vytváření obkladových prvků. Nahrubo štípaný kámen se hojně používá při výrobě desek pro vnější povrchovou úpravu budov.
Zdroj: www.dvamolotka.ru
