Římské cesty aneb všechny cesty vedou do Říma

V minulém vydání časopisu „Lomy a Těžba“, jsem se v článku „Kde se vzal macadam“ v odstavci pod názvem „Trochu historie – Římané“, lehce dotkl tématu římských cest.

Římané měli vysoké nároky na kvalitní výstavbu komunikační sítě a jejich pravidelnou údržbu, neboť cesty měly strategický význam. Jen pro zajímavost dodám, že pokud nestála při výstavbě cesty nějaká nepřekonatelná překážka, cesta vedla vždy tím nejkratším směrem k cíli. Proto jsou prakticky přímé. Možná odtud pochází nám všem známé pohádkovské „…přes hory, přes doly, přes řeky a přes lesy…“. A ještě jedna poznámka stojí za zmínku, že jakékoliv úmyslné poškození cesty bylo bez milosti trestáno smrtí.

Technika výstavby cest

Konstrukce římské cesty byla podobná jako u současných komunikací. Cesta byla tvořena třemi vrstvami: podkladem, nosnou vrstvou a povrchem.

Techniku stavby cest přijali Římané od Etrusků a dále ji zdokonalili. Terén byl nejprve vyčištěn od rostlinného pokryvu a vyrovnán a byl proveden výkop. Podél cesty byly vybudovány příkopy odvádějící vodu a cesta samotná byla vyprofilovaná tak, aby voda z jejího povrchu odtékala. V případě stavby cesty podmáčeným terénem byly dospod kladeny rošty z dřevěných kůlů, zafixo-vané do země zatlučenými pilotami.

Konstrukce cesty sestávala z několika vrstev. Do vykopaného lože byla uložena vrstva kamení spojeného maltou. Na takto připravený podklad byla uložena druhá vrstva menších kamení, rov-něž spojeného maltou a na ni štěrk s maltou. Na samém povrchu byla cesta vyrovnána vrstvou štěrku promíchaného s pískem. Místo malty bylo rovněž využíváno sopečného popela (pucolánu). V pozdějším období byl povrch cest dlážděn plochými kameny.

Zdroj: www.lomyatezba.cz