Těžba v Obřím dole – 2. část
Arzeniková pec
V 17.století postavil v dnešní Peci pod Sněžkou Jacob de Waggi arzenovou, tzv. jedovou pec ke zpracování arsenikové rudy. Arsen se přidával do nátěrů dřevěných trupů velkých zámořských lodí a poptávka po něm nastartovala vrcholné období těžby. V roce 1836 se ujímá vedení „arsenikové“ společnosti Ruffer z Vratislavy a pod jeho vedením probíhá období nejrozsáhlejší těžby v Obřím dole, roční produkce stoupla na 50 tun mědi a 120 tun arzeniku. Od šedesátých let 19. století produkce klesá, ložisko bylo do hloubky chudší a chudší, náklady na těžbu větší, a hlavně poptávka po arzenu silně klesla, když největší odběratel – Hamburský přístav začal trupy lodí plátovat plechem. V roce 1876 byla pec uhašena a již nikdy se provoz neobnovil.
Těžené suroviny
Hlavním předmětem historické těžby v Obřím dole byly polymetalické rudy, zejména sirníky pyrhotin (FeS), arsenopyrit (FeAsS) a chalkopyrit (CuFeS2), které jsou na sebe prostorově vázané a mimo železa obsahují i arzen a měď. Dále se zde vyskytuje sfalerit (ZnS), pyrit (FeS2), galenit (PbS), magnetit (Fe3O4) a pouze mikroskopicky přítomný stanin (Cu2FeSn4). Je možné najít také ryzí bismut a kassiterit. Z nekovových minerálů se zde nalézají granáty andradid a grossulár, křišťál, nafialovělý fluorit a scheelit. Poslední jmenovaný proslavil Obří důl mezi sběrateli daleko za hranicemi naší vlasti. Scheelit bývá obvykle šedobílý až bezbarvý, pod Sněžkou se však vyskytuje i vzácnější oranžově zbarvený. Díky tomu, že obsahuje wolfram, byl letech v 1952-1959 proveden geologický průzkum lokality. Tehdy v Obřím dole horníci vyrazili systém téměř sedmi kilometrů chodeb, komínů a šachet, který zčásti navazoval na středověké doly. Wolfram se používal na výrobu nejúčinnějších protipancéřových střel.
Zpřístupnění dolu Kovárna
Dne 23. července 1988 albeřičtí speleologové poprvé spatřili nitro dolu Kovárna – ohromné vydobyté prostory, prastarou důlní výstroj, překrásné struktury hornin, ale i odpad ze stržené boudy Kovárna. Vzhledem ke stabilitě stropů v podzemních prostorách se zrodil nápad, že by bylo možné část důlního díla upravit a zpřístupnit veřejnosti. Získání všech potřebných dokumentů a souhlasů všech účastníků řízení trvalo téměř pět let. Mezi místními obyvateli začaly kolovat „zaručené“ zprávy, že báňský úřad jeskyňáře z dolu vyhnal, že Správa Krkonošského národního parku vše zakázala, nebo že speleologové vůbec nemají zájem důl zpřístupnit, ale pouze ho zabrat, rabovat minerály a prodávat je za „těžké“ peníze na burzách. Pravda byla pochopitelně zcela jiná. Zpoždění způsobila především restituce pozemku se vchodem do důlních děl Kovárna a Barbora. Chvíli trvalo, než se vyřešilo, komu vlastně pozemek patří, a teprve potom mohla být uzavřena smlouva s Okresním úřadem v Trutnově. Veškeré náklady na zpřístupnění platili Albeřičtí speleologové, což je celkem vyšlo na pět miliónů korun. A teprve v roce 2004 mohl důl přivítat své první návštěvníky. Zájem byl tak veliký, že provozovatelé se rozhodli zpřístupnit a ukázat v rámci exkurze nejhezčí část historického důlního díla. Otevření se povedlo v roce 2011. Bývalý důl je otevřen pouze o letních prázdninách, přesto ho každoročně navštíví 1500 turistů a termíny jsou plně zamluvené dlouho dopředu.
Zdroj: www.lomyatezba.cz
