NERO IMPALA® VE VARIANTÁCH – 1. část

Říjnové číslo Kuriera Kamieniarského z loňského roku popsalo pravděpodobně nejpopulárnější materiál, který je i přes plynoucí čas stále velmi vyhledávaný polskými kameníky. Samozřejmě mluvíme o Impale. Shrňme si geologické otázky a historii těžby tohoto gabra.

Tentokrát představujeme jednotlivé těžební lokality a materiály z nich pocházející. Nejprve 4 naleziště – zbytek bude popsán v následujícím článku.

Naleziště Marikana

Tento lom byl otevřen v roce 1971 společností Kudu Granite a převzata skupinou Marlin Group (jejíž součástí je společnost M + Q působící v Polsku) v roce 1997. Rozkládá se na ploše 945 ha. V současnosti se těžba provádí v lomech označených jako B12, L a T4

Vytěžený materiál se vyznačuje rovnoměrností průměrné velikosti a struktury zrna. Podle geologických údajů může být ložisko využíváno ještě 30 let. V současné době je těžba asi 9 000 m³, z toho 60 % vytěženého materiálu je klasifikováno jako KM (střední). Získané bloky mají velikost až 200 × 100 cm, 70 % kamene je vhodných pro řezání.

Naleziště Minaco

Těžbu zahájila společnost Minaco v roce 1994. Marlin Group vlastní naleziště od roku 1996. Těžba se rozkládá na ploše 690 ha.

Otevřené lomy jsou označeny jako: B West, A7 a A7 Central.

Stratigrafický stav v těžebních lokalitách vede k malému počtu oikrystalů odrážejících světlo. Jedná se o velmi vyhledávaný materiál označený díky jednotné barvě kamene jako Nero Impala. Zdroje se odhadují na 30 let těžby. Aktuální těžba v lomu je 10 000 m³.

Asi 20 procent materiálu je klasifikováno jako středně tmavé (M-KMD), 60 procent jako střední (M-KM). Vzhledem k tomu, že naleziště bylo jen málo odkryto (cca 10 % povrchu), je k řezání vhodných pouze 55–60 procent získaných bloků. Těžené bloky jsou ve střední (200 × 100 cm) a menší kategorii.

Naleziště Springbok

Toto je jedno z nejstarších nalezišť. Využívání ložiska začalo v 50. letech. V důsledku transformace vlastnictví v roce 1997 bylo převedeno do skupiny Marlin Group. Těžbu zde dříve prováděly společnosti: Transvaal Granite, Impala Granite a Kudu Granite. Současná těžební oblast pokrývá 575 ha a v budoucnu ji lze rozšířit o 350 ha sousední žuly Transvaal Granite. Těžba se provádí ve dvou skalních lomech: ve starším ze šedesátých let označeném značkou „F“ a v mladším otevřeném v roce 1994 „E“.

Je zajímavé, že naleziště „E“ je jedním z největších blokových kamenných dolů na světě.

Černý gabronoryt, který se zde těžil, byl původním nositelem jména Nero Impala – tento materiál prodávala společnost Impala Granite. Díky jeho tmavé barvě je vysoce ceněn v odvětví výroby náhrobků.

Roční produkce je asi 18 000 m³. Zdroje se odhadují na 40 let provozu. 40 procent získaného materiálu je klasifikován jako tmavý (IN). Většina kamenů je středně tmavých (SKD) a středních (SK) barev. Vytěžené bloky jsou v rozměrech 200 × 100 cm.

Naleziště Taylor

Těžba v tomto ložisku byla zahájena v roce 1957 společností Taylor’s Granite. Od roku 1997 patří těžební plocha o velikosti 1076 ha do skupiny Marlin. Těžba se provádí v lomu označeném jako T7.

Těžený kámen je svými vlastnostmi a vzhledem podobný materiálu z ložiska Springbok. Z tohoto důvodu jsou kameny z těchto nalezišť často zaměňovány – zejména ty světlejší.

V současné době je těžba nepatrných 2 500 m³, ale existují vyhlídky na její růst. Zásoby naleziště by měly být dostatečné pro 50 let těžby. Většina vytěženého materiálu je střední velikosti (GA). Získávají se střední a menší bloky.

Zdroj: Kurier kamieniarski

Autor: Dariusz Wawrzynkiewicz | Publikováno: 07. května 2018