MEGALITICKÉ STAVBY – DOLMENY
V předešlém čísle časopisu Kurier Kamieniarski jsem psal o kamenných kruzích, známých rovněž jako kromlechy. V tomto čísle se podíváme na další druh megalitických struktur – dolmeny. Na cestě za nimi se vydáme na místo, které jsme spolu už několikrát navštívili – do Jižní Ameriky.
Dobře – dolmeny. Ale co to je?
V zásadě se jedná o kamenné hrobky, většinou z období raného neolitu. Jsou tvořeny dvěma nebo více svislými balvany, na nichž spočívá zploštělý blok skály. Celá věc tedy připomíná kamenný stůl a – je zajímavé, že toto je také doslovný význam slova dolmen, které (podobně jako kromlech) pochází z jazyka starých Keltů.
Mnoho dolmenů bylo původně zasypáno zemí a tvořilo jakési mohyly. Dnes, stovky a tisíce let později, jsme schopni spatřit pouhé kostry původních staveb. Nejstarší dochované dolmeny jsou staré asi 7 000 let a najdeme je ve východní Evropě. Stavby tohoto typu jsou však rozšířené po celém světě a lze na ně narazit na většině kontinentů. Dolmeny velmi podobných tvarů můžeme obdivovat v Irsku, Indii, Jižní Koreji, Španělsku, Francii … A v tomto výčtu bychom mohli dále pokračovat.
Dolmeny máme také u nás v Polsku. Jeden z nejznámějších, někdy též nazývaný Hrob obrů, se nachází poblíž obce Borkowo v Západopomořanském vojvodství. V minulosti se blízko něj nacházela další hrobka, kterou na konci 19. století lovci pokladů úplně rozebrali. Ovšem jediné, co našli, byly pazourkové nástroje a jantarové ozdoby, což je odradilo od dalšího hledání a pravděpodobně také zachránilo druhý dolmen. Archeologové odhadují dobu jeho vzniku na zhruba 3000 let před naším letopočtem.
A nyní se při hledání dolmenů přesuneme do Kolumbie, konkrétněji do archeoparku San Augustín, který je považován za největší pohřebiště na světě a v roce 1995 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Kromě úžasných soch různého vzrůstu a velikosti tu můžeme narazit na dolmeny podobné těm, které známe z Evropy. Kromě toho vědci pomocí radiokarbonového datování dokázali, že vznikly přesně ve stejném období, tj. mezi lety 3 500 až 3 000 př. n. l. V San Augustínu se nachází i mnohem mladší dolmeny, které měly již spíše ceremoniální než pohřební funkci.
San Augustín nejsou jen dolmeny, ale především sochy. Představují božstva, zvířata a netvory, ale většinu z nich tvoří sochy kněží a válečníků s kočičím obličejem, jaké známe také ze sochařství jiných kultur, například Olmeků. A když už jsme u Olmeků, kamenné hlavy najdete také v San Augustínu, i když možná ne tak velké a hrozivě vyhlížející jako ty z Mexika.
Pojďme si teď na chvíli odskočit na východní Kavkaz. Samozřejmě i tady najdeme dolmeny, třebaže trochu netypické. Svým stářím jsou srovnatelné s jinými megalitickými stavbami z Evropy a Asie, ale jejich konstrukce je sofistikovanější. Většina z nich je stavěná na těsno a v jedné ze stěn má otvor. Je vcelku fascinující, že mnohé z těchto otvorů mají dokonalý kruhový tvar. Dodnes není přesně známo, k čemu tyto dolmeny sloužily. Jedna z kavkazských legend vypráví, že v těchto oblastech kdysi žili obři a skřítci. První z nich postavili svým menším druhům úkryty, kde se mohli schovat před špatným počasím a nebezpečím – proto ta malá velikost děr. Obři a skřítci se ovšem bohužel později rozkmotřili a vedli spolu válku, během níž se navzájem vyhubili. Pozůstatkem jejich někdejší existence jsou dnes dolmeny rozeseté po celém Kavkaze.
V každém případě dolmeny a jejich funkce zůstávají pro vědce stále záhadou. Je úžasné, že tyto stavby vznikaly téměř ve všech částech světa, v různých kulturách a civilizacích, které spolu evidentně neměly nic společného. Není dosud jasné, jak byly velké balvany přemisťovány a stavěny na vrchol. Pozoruhodná je také preciznost zpracování některých kavkazských dolmenů, jelikož se zde můžeme setkat s dokonale přesnou pravoúhlostí a do mezer mezi jednotlivými kameny se vám sotva podaří vsunout špičku nože. O kruzích vytesaných v hrubé skále ani nemluvě.
Možná se nám jednoho dne podaří, že budeme znát odpovědi na naše otázky o původu a smyslu dolmenů, které však prozatím zůstávají skrytými a tichými svědky vzdálené minulosti.
Zdroj: Kurier kamieniarski
Autor: Jakub Zdańkowski | Publikováno: 03. listopadu 2016
