Kámen v rukou umělce

V běžném civilním soukromém prostoru se s uměleckými prvky z kamene většina z nás moc často nesetká. O to víc však kamenné řemeslo a umění zdobí běžný veřejný prostor a samozřejmě také historická jádra měst a jejich památky. Kamenné sochy, ale i další umělecky zpracované prvky jsou mnohdy historicky cenným dědictvím minulosti, ale i současným uměním.

Kamenictví (kameník) je řemeslným oborem, jehož náplní je opracovávání kamene vytváření výrobků z kamene. Kámen je kameníky rozměřován a řezán, respektive upravován do podoby kamenných výrobků běžného užití: náhrobních kamenů, hrubých a čistých kamenných kvádrů, chodníkových obrub, provádění nápisů a zdobení v kameni, ale i práce při obnovách kamenných prvků památek (snímání kamenných celků, čištění, konzervace, zpětná montáž, tmelení, …). Kameníci též vyrábějí náročné kamenické výrobky stavební, slohové, figurální a monumentální. To však již hovoříme o kamenictví uměleckém, které balancuje na hraně spolu s kamenosochařstvím. Kamenické práce jsou typické vysokou prašností a hlukem. Kameník potřebuje kromě výučního listu zručnost, estetické cítění, vynalézavost a tvůrčí schopnosti, trpělivost a také fyzickou zdatnost. Nejpoužívanějšími pracovními prostředky jsou kladiva, sekáče, štípací, leštící a permlovací stroje a vrtací soupravy.

Umělecký kameník vytváří sochařská díla podle předloh, respektive návrhů výtvarníků. Realizuje též kopie kamenosochařských prací podle historických originálů, restauruje historicky cenná sochařská nebo architektonická díla. Umělecký kameník pracuje s ručními pracovními prostředky. Umělecký kameník, ale i kamenosochař provádí kopie výtvarných děl provedených v kameni, soch, reliéfů, emblémů, hlavic s ornamentálními i rostlinnými motivy, výzdobu paláců, kostelů, kašen, portálů dle dodaných modelů, ale i realizace originálních nových návrhů.

Kamenosochař je tvůrčí umělec ztvárňující předměty, postavy, jevy a své umělecké představy do prostorového kamenného objektu. Kamenosochař tedy uplatňuje v praxi svou tvořivost a vynalézavost. Kamenosochařství se od ostatních oborů sochařství postupně osamostatnilo. Pracovní prostředí kamenosochaře klade poměrně vysoké nároky na prostor a také na technické vybavení. Sochař by měl mít kromě řemeslných a profesních předpokladů uměleckého kameníka také dobrou orientaci v dějinách výtvarného umění, v historii technologických postupů a jejich využití. Důležitý je též smysl pro detail, prostorové vidění, smysl pro rytmus objemů a také pro skladbu hmot. Sochař musí absolvovat vysokou školu výtvarných umění v oboru sochařství.

Restaurátorské kamenické práce

Týkají se veškerých architektonických prvků i celých objektů z kamene, zpevňování kamene, konzervace a hydrofobizace, zlacení, stříbření, …. Kamenné architektonické prvky mohou být sejmuty, restaurovány a opět instalovány na své místo. Samostatným odvětvím restaurátorských prací jsou práce slohové, které jsou potřebné při při renovacích hradů, zámků, klášterů, kostelů, kaplí, paláců, historických domů, balustrád, portálů, památníků a podobně. Používají se zde různé druhy kamene dle konkrétní potřeby, mnohdy je třeba vyhledat původní lom, ve kterém byl kámen kdysi těžen. Například pískovce, opuky, mramory, vápence či žuly.

Zdroj: www.ceskestavby.cz