OBSIDIÁNOVÉ ČEPELE
Na stránkách časopisu Kurier Kamieniarski jsme opakovaně diskutovali o tématu nekonvenčního využití kamene. Po kamenných nástrojích a kamenném papíru je čas na další pokračování našeho seriálu. Tentokrát si přiblížíme fenomén kamenných zbraní, konkrétně obsidiánové meče ze Střední Ameriky zvané macuahuitl.
Abychom pochopili účel a význam této zbraně, je potřeba si nejprve říci něco o kultuře a civilizaci starých Aztéků, kteří kdysi obývali území dnešního Mexika. Až do začátku 16. století neměli žádný kontakt s Evropany, takže se jejich civilizace vyvíjela zcela nezávisle na té naší. Kromě zjevných kulturních rozdílů existovaly také významné rozdíly ve dosaženém stupni technologického pokroku. Navzdory až neuvěřitelným znalostem astronomie, vysoce rozvinutému umění a schopnosti stavět pyramidy Aztékové nikdy zcela neovládli umění metalurgie. V důsledku toho nebyli schopni vyrábět železné meče nebo brnění, které byly v té době v Evropě zcela běžné. Aztékové se však dobře vyznali ve zpracovávání jiné suroviny, která se tehdy nacházela v jejich oblasti.
Obsidián – v jazyce Nahuatl nazývaný itztli – je vulkanická hornina vzniklá chladnutím magmatu. V závislosti na typu lávy existuje mnoho druhů této horniny, které se navzájem od sebe liší chemickým složením. Nejčastěji se vyskytuje hnědý nebo černý obsidián, avšak existují i další druhy. Zpracování je poměrně jednoduché, což bylo pravděpodobně příčinou jeho enormní obliby u civilizací Střední Ameriky. Aztékové používali obsidián nejen k výrobě čepelí a hrotů šípů, ale také pro výrobu ozdob, soch a dalších předmětů každodenní potřeby. Někteří vědci tvrdí, že jeho roli ve středoamerických společenstvích lze přirovnat k roli oceli v evropské kultuře.
Nejznámější popsanou aztéckou zbraní je macuahuitl. Pokud jde o funkci, kterou plní v boji, lze ji přirovnat k meči, ale vypadala trochu jako plochý palcát. Několik velice ostrých kousků obsidiánu bývalo zapuštěno do dřevěné pálky a byly zde nalepeny jeden na druhý tak, aby vytvářely řeznou plochu. Průměrný macuahuitl měřil na délku od 90 do 120 cm, ale existovaly také kratší či delší varianty, dokonce i tak dlouhé jako je výška dospělého člověka. V závislosti na velikosti to mohla být zbraň jednoruční (macahuitl) nebo obouruční (macuahuitlzoctli).
Lze-li věřit slovům španělských kronikářů, dokázal dovedný aztécký válečník jedinou mocnou ranou setnout hlavu koně. Byla to velmi účinná zbraň, ale měla také své nevýhody. Přes svou ostrost byly kousky obsidiánu velice křehké. Při srážce s meči a brněním Španělů se často lámaly nebo tupily, což výrazně snižovalo jejich účinnost. Názory vědců na trvanlivost těchto zbraní se rozcházejí. Někteří považují macuahuitl za zbraň vyloženě na jedno použití; jiní jsou toho názoru, že velmi solidní kvalita stavby a specifický styl boje aztéckých válečníků umožnily efektivní boj po dlouhou dobu. Macuahuitl byl navíc kvůli své vyšší váze těžkopádnější, a proto pomalejší zbraní než meč. V jedné z populárních televizních show se její účastníci pokusili vyvrátit tvrzení, že je možné jedinou ranou setnout koňskou hlavu. Za účelem provedení experimentu byl zhotoven odlitek koňské hlavy v životní velikosti. K jeho zhotovení bylo použito balistického gelu, který se svou hustotou velmi podobá hustotě zvířecích tkání. Je pravda, že jedinou ranou se hlavu koně useknout nepodařilo, ovšem pravděpodobně pouze z toho důvodu, že makuahuitl vyrobený pro tento účel nebyl dostatečně ostrý.
Bohužel se nám do dnešních dnů nedochoval jediný exzeplář této zbraně. Poslední pravá makuahuitla byla zničena při požáru, který vypukl ve zbrojnici královského paláce v Madridu v roce 1884. Všechno, co o této zbrani víme, je založeno na popisech a rytinách. Na jejich základě bylo uskutečněno mnoho pokusů o rekonstruování makuahuitů a otestování jejich schopností.
Aztékové používali také jiné druhy zbraní, například sekery (tepoztli) nebo oštěpy (atlatl), ale největší strach a zvědavost vzbuzoval macuahuitl. Kromě toho, že se používal v boji, býval pravděpodobně používán také pro rituální účely. Dobytí Střední Ameriky Španěly znamenalo konec aztécké civilizace, avšak díky dochovaným zprávám a zvídavosti výzkumníků se povědomí o této úžasné zbrani dochovalo dodnes.
Zdroj: Kurier kamieniarski
Autor: Jakub Zdańkowski | Publikováno: 22. prosince 2015
