Cornwall, kraj bohaté historie
Féničané a Římané
Ve starověku, obchod s cínem a mědí ve středomoří, drželi pevně v rukou Féničané a své zdroje kovu úzkostlivě tajili. Jedním ze zdrojů byl i Cornwall. Nemilosrdně potápěli jakoukoli loď, která se nacházela za Herkulovými sloupy (Gibraltarský průliv) na cestě ke Cornwallu. Herodot se v jednom ze svých spisů zmiňuje o „Cassiterides“, což v překladu znamená „Cínovy ostrov“. Měl zřejmě na mysli Cornwall. Teď již také víte, odkud pochází odborný název pro cínovec – Kasiterit.
Římané měli bohatá naleziště cínovce v tehdejší Hispánii (dnešní Španělsko) a hornatý Cornwall a Devon se nijak zvlášť nesnažili ovládnout, byť byly tyto oblasti tak bohaté na barevné kovy. Moc se jim asi nechtělo do válečného dobrodružství v hornatém jihozápadě a nechali žít Cornwall a Devon svým vlastním životem, stejně jako Wales. Jejich nejjihozápadnější pevností byly v dnešním Ilchestru a Dorchestru (dnešní Dorset County), dosti vzdálené od dnešního Cornwallu. V dnešní terminologii zvolili taktiku „námořni blokády“. Římané tak donutili Cornwall k obchodu s těmito kovy, však výhodnému zvláště pro sebe.
Větrání a čerpání vody
Mluvit všeobecně o průmyslové „těžbě“ cínu a mědi v pravém slova smyslu můžeme až od 16.stol. Spotřeba kovu rostla, zvláště na výrobu zbraní. Šachty se zavrtávaly čím dál více do větších hloubek. Zdokonalovala se těžební „technika“ a tonáž vytěžených surovin rok od roku rostla. Otevíraly se i nové šachty v sousedním Devonu.
Dva velké problémy zužovaly tehdejší hlubinnou těžbu (na bezpečnost práce se v té době moc nehledělo). Ten první byl, jak zajistit dostatečné větrání a přísun čerstvého vzduchu pod zem a ten druhý, jak se vypořádat s podzemní vodou.
Když se podíváte v Cornwallu na jakákoli těžební mista s pozůstatky budov, budou si podobná, jako vejce vejci a vždy budou mít vysoký komín. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to komín pece pro tavbu rudy. Nikoliv. Nad každým vyústěním šachty byl zbudován vysoký komín, pod kterým se rozdělal mohutný oheň. Tah horkého vzduchu komínem zároveň uvedl do pohybu vzduch pod zemí. Tento velice jednoduchý a levný způsob podzemní ventilace vzduchu se praktikoval až na samý začátek 20.stol.
Vyčerpávání podzemní vody se zprvu provádělo za pomoci větrné síly (na mapě vidíte, že většina šachet lemovala pobřeží Cornwallu), vodního kola a nebo koňské síly. Zlomovým bodem bylo nasazení úplně prvního parního stroje od Jamese Watta, který byl od samého prvopočátku určen na čerpání podzemní vody. Parní stroje se velice rychle uplatnily i v jiných těžebních procesech jako např. drcení rudy a transportu.
Rychlost bitevních lodí
Těžba mědi v Cornwallu se nepřímo podílela i na jednom z největších vítězství Britského království – bitva u Trafalgaru. Bitevní lodě kapitána Nelsona byly oproti spojenému loďstvu Španělska a Francie menší, obratnější a rychlejší. Rychlost nelsonovým lodím dodávaly leštěné měděné plechy, pobyté na trupu ponorné části lodi. A to se nezmiňuji o lodních kanónech ulitých z cornwallských surovin.
Obnova těžby
Poslední šachta na těžbu cínu byla pro nerentabilnost uzavřena v roce 1998. Vzhledem ke stále rostoucí ceně barevných kovů bylo počátkem roku 2021 rozhodnuto o opětovném zahájení těžby cínu na Cornwallu. Moderní geologické studie prokázaly, že zásob cínu, mědi a jiných kovů je pod povrchem stále dost.
Zdroj: Lomy a těžba
