CO DĚLAT, KDYŽ NENÍ ŽÁDNÝ VELETRH
Trhy a jejich pořádání jsou fenoménem sahajícím poměrně hluboko do historie. Stačí uvést, že první písemná zmínka o trzích v Polsku se objevuje v listině z roku 1065. Právo pořádat trhy patřilo k jednomu ze základních privilegií. Někdy se trhy konaly jednou, někdy dvakrát týdně. V tehdejší době je bylo možno chápat jako formu prodeje a nákupu.
Se zrodem kapitalismu v moderní době pak došlo k rychlému rozmachu veletrhů. Namísto komoditních trhů se objevily „výrobkové výstavy“ nebo také „obecné výstavy“, jak se jim tehdy říkalo. Byly to, moderní terminologií řečeno, jakési veletrhy „zkoušek“ a „vzorků“. Léta 1900-1920 byla obdobím, kdy byla vybudována největší výstavní centra – Paříž, Lyonu, Milán, Kolín nad Rýnem a mnoha dalších. V téže době byl také otevřen veletrh v polské Poznani (1920).
Ukázalo se, že tento model umožňující obchodní kontakty byl dobře přijat. V roce 1923 bylo po celé Evropě již 454 veletržních center. Poté byl koncept veletrhu jako místa přímých kontaktů použit při rozvoji marketingu, a tak vznikl veletrh, jak jej známe z dnešní doby. V současnosti existuje na světě asi 2 500 velkých výstavních center. Většinu provozovatelů tvoří komerční společnosti.
Současné veletrhy jsou výstavami, na nichž výrobci a distributoři zboží prezentují své nabídky a návštěvníci s nimi uzavírají smlouvy. Veletrhy jsou také místem, kde můžete propagovat konkrétní směry rozvoje i co se týče oblasti projektování a designu. Nabízí se nám otázka, do jaké míry jsou tyto akce v současnosti atraktivní pro všechny účastníky?
Veletrh se dynamicky vyvíjel za určitých vnějších podmínek. Byly užitečné v době, kdy možnosti komunikace a přepravy byly relativně omezené a lidé si cenili možnosti osobního setkání, které mívalo o poznání větší váhu nežli telefonát.
Komunikační technologie dosáhly v posledních letech velkého pokroku. Co se týče možností, jak prezentovat svoji nabídku, máme k dispozici dosud nedoceněné možnosti. Společnosti mívají webové stránky, na nichž nezřídka najdeme i podrobné informace. Jsou zde např. nejen informace o technických parametrech výrobků, ale také nabídky, fotografie, videa a interaktivní prezentace. Pokud jde o samotnou komunikaci, také v této oblasti došlo k několika výrazným změnám. Moderní technologie dnes umožňují videohovory mezi účastníky, takže pocit přímého kontaktu je téměř hmatatelný.
Je zajímavé, že v souvislosti s technologickými změnami organizátoři veletrhů zvlášť nehledali nové formy motivace pro účast návštěvníků na veletrzích a následně pro vystavovatele. Nabídka vždy obsahuje určitý standard: banket, několik přednášek, výstava, někdy též přednáška některé významné osobnosti … Co zde chybí, je zajímavá a promyšlená vize organizace – nějaký směr činnosti. Ke změnám nedocházelo z roku na rok. Byl to poměrně dlouhý proces. V našem odvětví se těmto změnám zvládl přizpůsobit pravděpodobně pouze italský Marmomac, který se výrazně zaměřil na podporu a prezentaci nových myšlenek v oblasti designu a technologií, umožňujících jejich implementaci. Podílí se také na mnoha aktivitách podporujících kamenický průmysl.
Veletrhy jsou samozřejmě příležitostí „fyzicky“ se dotknout nabízeného zboží. A to bylo zřejmě stimulem pro volbu cesty, kterou zvolila většina organizátorů výstav: prodat co nejvíce výstavního prostoru za co nejnižší cenu. Stojí však firmám možnost nechat zákazníky „osahat si“ nabízené zboží za poměrně vysoké náklady s účastí na veletrhu spojené? Asi nelze zcela vynechat výše diskutovaná osobní setkání. Potřeba přímých sociálních kontaktů je poměrně důležitým prvkem, který návštěvníky na veletrh přitahuje. Při návštěvě výstavy potkáváme spoustu známých, které vídáme jen občas. Taková setkání bývají vyvrcholením veletrhu. Je možné setkat se tváří v tvář. Je zde možnost vyměňovat si zkušenosti. A uvolněná atmosféra přispívá k určité formě intimity, které lze sotva docílit prostřednictvím rozhovorů po telefonu.
Zdroj: Kurier kamieniarski
Autor: Dariusz Wawrzynkiewicz | Publikováno: 19. 11. 2020
