SKRYTÝ NEPŘÍTEL

Často poslouchám nářky, že perspektiva kamenického průmyslu je u konce. Souvisí to hlavně s přesvědčením, že celé země je už „vydlážděná“, všechny stavby jsou už obložené apod. Má to prý znamenat konec pro odbyt kamene ve stavebnictví.

Bohužel tradice kamenictví má svého „nebezpečnějšího a skrytého nepřítele“. Tím jsou nesprávné používání materiálu a mizerný dohled nad prováděním stavebních prací. Toto bych rád okomentoval na příkladu procházky po nově vydlážděné ul. 3. května v Řešově.

Bylo to dva týdny po slavnostním otevření nově zrekonstruované ulice, během nějž starosta města pozdravil dělníky slovy: „Chlapi, máte zlaté ruce!“, kdy jsem se ocitl v Řešově. Vzhledem k pochvalným ohlasům na tuto stavbu mezi producenty dlažebních materiálů jsem se rozhodl ohodnotit to z pozice uživatele. A musím bohužel připustit, že se tady někdo neskutečně snažil znehodnotit veškeré estetické vlastnosti povrchu.

Kamenná dlažba působí dojmem, jako by byla v užívání už celou řádku let, ulice nebyla vůbec vyčištěna a práce naprosto nevypadá jako nově provedená. Je to především výsledek znečištění celého povrchu spárovací hmotou – v tomto případě směsí písku a pryskyřice, kdy vrstva pryskyřice zůstala na povrchu kamene. Na některých místech tvoří rozmazaný písek spolu s pryskyřicí jakýsi druh omítky pokrývající chodník. Tu a tam zde zůstaly i hrudky malty, které se bohužel přilepily na žulový povrch.

Vysvětlení k tomuto jevu nám nevědomky poskytl sám dodavatel, který ten den prováděl opravy. Zrovna demontovali několik poškozených dlaždic a nahrazovali je novými. Potom došlo na spárování nově osazených dlaždic. Práce byly prováděny přes poledne, a to v horkém dni, kdy teploměr ukazoval 35 °C. Při takové teplotě pryskyřice rychle tuhla a jakýkoli kontakt s kamenem vedl k jeho okamžitému znečištění. Překvapilo mě také, že nově umístěné dlaždice mají nějak velké zářezy. Nikdo tomu ale nevěnoval pozornost a dělníkům to vůbec nevadilo v jejich pokládání.

Spárování za poledního vedra

Způsob, jakým byly dlažební kostky pokládány, byl pro mě dalším překvapením. Pouhým okem rozeznatelné chyby jsou bohužel poukazem na nízkou úroveň profesionality provádějícího týmu dělníků. Výsledný povrch je zvlněný jako „dunajské vody“, vzájemná poloha kostek nebyla dodržena. Další nedostatek je patrný na povrchu kostky, která dle předpokladu by měla být opalovaná. Na povrchu vidíme mnoho zrnitých, řezaných a rozštípaných prvků. Při pokládání kostky je jedním z hlavních úkolů dlaždičů vybírat vhodné kostky a umisťovat je tou správnou stranou nahoru. V tomto případě je těžké odolat dojmu, že kostky byly na mnoha místech položeny naprosto bez jakéhokoli rozmyslu. Konečný výsledek si bohužel může prohlédnout každý.

Noční můra dlaždiče

Každému trochu pozornějšímu kolemjdoucímu neujde, že chybí dilatační spáry. Během své procházky jsem mohl pozorovat, že probíhaly práce spojené s přípravou štěrbin. Neměly být dilatační spáry provedeny před kolaudací stavby?

Nejzajímavější na tom všem jsou reakce obyvatel Řešova, kteří mě oslovili na ulici a poukazovali na špatné provedení povrchu. Většina dotazovaných vyjádřila názor, že v ostatních ulicích by napříště raději viděli betonové dlažební kostky, protože s těmi není tolik problémů.

Takovéto pomýlené, ba dokonce nebezpečné reakce jsem měl bohužel možnost slyšet už vícekrát, ovšem vždy bylo při tom co do činění s nesprávně provedenou pokládkou dlažby. Velice rád bych věřil, že slova oněch řešovských občanů se nakonec nevyplní a že kámen jako stavební materiál bude pro nás stále zárukou dlouhé životnosti.

Zdroj: Kurier kamieniarski

Autor: Michał Firlej | Publikováno: 08. září 2017