KÁMEN NA MACEVY – 1. část
V předchozím čísle časopisu Kurier Kamieniarski jsme se věnovali novému židovskému hřbitovu v Lodži, kde se nachází slavné mauzoleum Poznaňského Izraele, což je největší židovská hrobka na světě. V tomto čísle se opět vypravíme na lodžský hřbitov a přiblížíme si židovské pohřební zvyky a symboliku náhrobků.
Naši výpravu zahájíme ve východní části hřbitova, kde se nachází největší pohřební dům v Polsku. Vznikl koncem 19. století díky finanční podpoře filantropky Miny Konstadt a architektem byl nám již známý Adolf Zeligson, který spolupracoval s rodinou Poznaňských.
Během druhé světové války byla budova značně poškozena, ale v roce 1987 byly zahájeny opravy z iniciativy Nadace rodiny Nissenbaumů. Dnes je možné vejít dovnitř a prohlédnout si fotografie hřbitova a karavanu pocházející z devatenáctého století umístěný v centrální hale.
Pohřebním ústavům se říká také očistné domy, protože podle židovské tradice se člověk v okamžiku smrti stává rituálně nečistým. Proto musí být tělo před pohřebním obřadem očištěno, což se provádí v tzv. předpohřebním domě umístěném v zázemí hospodářské části hřbitova, do nějž se na lodžském hřbitově dostaneme vstupem přes boční bránu.
Předpohřební očišťování je tradičně prováděno skupinou zvanou Chevra Kadiša. Bývali to právě oni, kteří si tělo odnášeli z domu zesnulého (dnes to dělají spíše zaměstnanci pohřebního ústavu) a poté zajišťovali rituální očistu a přípravu těla k pohřbu tím, že jej obmyli vodou a oblékli do jednoduchého bílého plátěného roucha zvaného tachrichim. Teprve poté smělo být tělo vneseno vnitřní branou do pohřební části hřbitova – vždy nohami napřed. Podle tradice se měl pohřeb konat nejpozději do čtyřiadvaceti hodin od úmrtí zesnulého, ovšem uplatňování tohoto předpisu dnes z důvodu legislativy není možné.
Jak bylo zmíněno v předchozím článku, pohřbívají se muži a ženy podle židovské tradice odděleně. Proto je hřbitov rozdělený na mužskou a ženskou část. Z tohoto pravidla ovšem existují výjimky, jak je vidět na příkladu samotného Poznaňského pohřbeného v mauzoleu společně se svou ženou. Jen ti nejzámožnější si však mohli dovolit tak okázalé a monumentální hrobky, jaké najdeme na hlavní třídě.
Většina památek nacházejících se na hřbitově jsou tzv. macevy – vertikální náhrobky připomínající svým vzhledem bránu a symbolizující přechod na onen svět. Mohly být vyrobeny z různých materiálů, avšak obvykle bývaly z kamene. Zajímavé je, že macevě se pro zesnulého staví teprve v den výročí jeho úmrtí, zatímco v den pohřbu je hrob prostě jen zahrnut hlínou.
Kromě macev se můžeme setkat i s dalšími typy památek. Ostatky zámožnějších osobnosti bývají často ukládány do sarkofágů. Příkladem může být sarkofág Izáka Hertze vyrobený z červeného pískovce. Další formou ukládání ostatků jsou tzv. ochele, čili malé vybílené budovy, v nichž se nacházejí hroby předních členů židovské obce. Bývali jimi nejčastěji rabíni nebo cadikové.
Na židovských hrobech nenajdeme žádné obrázky či zpodobnění mrtvých, což by bylo v rozporu s tradicí. V horní části macevy bývá obvykle umisťován reliéf poskytující řadu cenných informací o osobě zemřelého.
Zdroj: Kurier kamieniarski
Autor: Jakub Zdańkowski | Publikováno: 14. května 2019
