Šlo by to udělat lépe? – 12. díl

Kritérium „nejnižší ceny“ způsobuje, že výběrová řízení vyhrávají náhodní lidé. S dopady tohoto stavu se setkáváme na každém kroku.

Tentokrát se vydávám do lázní Busko-Zdrój, konkrétně do nové části lázeňského parku, kde moji pozornost upoutalo moderní řešení v krajinářské architektuře – fontána či snad kaskádový vodní tok. Realizace měla být z kamene. Proč se ale někdo rozhodl zhotovit stavbu z tenkých kamenných desek?

Důsledky tohoto rozhodnutí jsou prostě smutné. Tenké dlaždice sotva měly šanci vydržet velmi dlouho – hrany a rohy se ulamují všude, prakticky kdekoli. Pravděpodobně nebyl dobře promyšlený ani výběr lepicí malty, protože dlaždice začaly opadávat.

Mimochodem, vzniklé otvory odhalují způsob lepení – malta byla nanášena nesprávně, nepokrývala celou kontaktní plochu kamene s konstrukcí, na mnoha místech se nanášela bodově. Samozřejmě nejsou nikde nejmenší stopy po kotvách nebo jiných prvcích, které by byly s to zajistit trvalé upevnění kamenných desek.

Ale pojďme začít od základů. Celá konstrukce je v zásadě tvořena oblouky. Proč nebyly vyrobeny z monolitických prvků? Takové řešení by koneckonců nebylo o tolik dražší a předešlo by se tím mnoha pozdějším problémům. Oblouk je oblouk a měl by být vyroben z klenutých prvků. Svislé plochy obložené plochými deskami působí groteskně. Parapety na tom nejsou o nic lépe. Ořezané z obdélníkových prvků byly namontovány na místě a vše bylo pravděpodobně provedeno s použitím příručního nářadí. Každý prvek vypadá jinak a o opakovatelnosti kteréhokoli spoje nemůže být vůbec řeč. Ne, toto nemohl dělat kameník, protože žádný kameník by to nemohl udělat tak špatně.

Tato stavba je asi další „obětí“ výběrového řízení, které vyhrála firma – ne nutně kamenická, která jednoduše nabídla nejnižší cenu. A to je určitě širší problém, jelikož tento projekt lze stále považovat za anonymní. S podobnou kvalitou zpracování se však stále častěji potýkají veřejné projekty kulturního významu – pomníky slavným lidem nebo pomníky připomínající významné události. A dá se tu mluvit o kameni jako o synonymu trvanlivosti?

Na závěr chci říci: pokud už musí být to nešťastné kritérium „nejnižší ceny“, nechť je provedení alespoň v souladu s kamenickým uměním, aby výsledek vydržel déle než do kolaudace.

Zdroj: Kurier kamieniarski

Autor: Bogusław Skolak | Publikováno: 27. dubna 2015