KAMENICKÉ TURECKO
O tom, že v Turecku jsou bohatá ložiska kamene, ví dnes prakticky každý. Mnoho polských kameníků navštěvuje kamenické veletrhy v Istanbulu a Izmiru. Podíl tureckých materiálů na polském trhu je však relativně malý. Stojí za to seznámit se s některými fakty o tureckém kamenném zdivu a zdrojích, protože jejich podíl na světovém trhu je rozhodně vyšší než přítomnost tureckého kameniva v polském kamenném zdivu.
Turecko produkuje nejméně 480 druhů kamene. Jsou jimi mramory, travertiny, onyxy, pískovce, žuly a břidlicové horniny. Jen samotných mramorů je mezi nimi více než 120 druhů. Podle statistik má Turecko 40 % světových zásob přírodního kamene. Turecké zásoby se odhadují na přibližně 13,9 miliard tun (5,2 miliardy m3). Určeno a zmapováno je 589 milionů m3. Hlavními težebnými oblastmi jsou Thrákie (evropská část Turecka) a Anatolie. V obou těchto oblastech se nachází více než 1 000 kamenolomů, v nichž je dobýváno na 250 druhů kamene.
Mnoho polských kameníků se už přesvědčilo o tom, že hlavním problémem dovozu kamene z této oblasti byl fakt, že zpracovatelská kapacita v Turecku byla poměrně malá a dovoz byl v zásadě omezen na bloky. Situace se ovšem během uplynulých několika let změnila. V současné době je v Turecku v provozu přibližně 1 500 středně velkých a 7 500 malých zpracovatelských závodů. V roce 2013 se zde vyprodukovalo 12,4 milionu tun přírodního kamene. Roční produkce mramorových bloků je 1,2 milionu tun a desek a dlaždic přibližně 13 milionů m2. Díky rozvoji odvětví mechanického zpracování se v současné době na místě zpracovává přibližně 80 % vytěženého materiálu.
50 % turecké produkce kamene tvoří mramor, dalších 45 % travertin, zbytek jsou jiné druhy hornin. Turecké závody již několik let úspěšně zavádějí nové technologie jak v těžbě, tak zpracování. Díky zvýšeným investičním výdajům ve velkých společnostech se Turecko stalo jedním ze šesti nejvýznamnějších producentů kamene na světě.
Hlavními centry na zpracování mramoru jsou Afyonkarahisar, kde 355 provozoven (včetně 45 velkých) zpracovává 14 % veškerého mramoru vyváženého Tureckem. Zbývající oblasti se nacházejí v okolí měst Bilecik (12 %), Denizli (8 %), Mugla (6 %) a Eskisehir (4 %). Celkově se v těchto centrech vyrábí 65 % veškeré produkce mramoru.
Vývoz kamene z Turecka neustále roste a hlavním vývozním materiálem je samozřejmě mramor (téměř 50 % vývozu). Největšími dovozci tureckého mramoru jsou USA (28 %), Velká Británie (7 %) a Saúdská Arábie (6 %).
Druhým důležitým exportním materiálem je travertin představující čtvrtinu obratu na trhu s tureckým kamenem. Největšími dovozci tohoto materiálu jsou opět USA, Velká Británie a také Kanada.
V poslední době se dovozci kamene stále více zajímají o žuly, jejichž ložiska se nacházejí v blízkosti měst Ordu, Rize, Trabzon, Balikesir, Kirklareli, Bol, Kirsehir, Izmit, Canakkale a Izmir. Novinkou je zájem o kameny vulkanického původu (pemza, tuf), břidlice a mořský štěrk (oblázky).
Trh s mramorovými a travertinovými bloky je pro turecké kamenictví trvale velmi důležitý. Nejdůležitějšími odběrateli jsou Čína (75 % produkce) a také Indie, Sýrie, Řecko a Tchaj-wan.
Turecký kámen našel uplatnění v mnoha známých objektech. Byl použit mimo jiné k vytvoření dekorativních a architektonických detailů Bílého domu ve Washingtonu (růžový mramor Elazig), sídla amerického Kongresu, francouzského parlamentu, budovy Google v San Francisku a olympijské vesnice v Číně (mramor Diyarbakir).
S ohledem na výše uvedené údaje a s ohledem na informace o rozmachu tureckého zpracovatelského průmyslu se zdá, že pro turecký kámen nastal příznivý čas. Nejoblíbenějšími jsou: Supreme, Elazig Cherry pink a Bilecik Pink, Aksehir Black a Karacabey Black, Milas Kavaklıdere, Aeagan Bordeaux, Manyas White mramor, Afyon White a Marmara White, Afyon Tigerskin a Afyon Sugar, Bilecik Beige a Golpazarı béžová, Burdur Brown, Denizli travertin, Ege Bordo, šeřík Milas Leylak, Chocolate Travertine Kutahya (čokoládově zbarvený), diabas: Gemlik a žuly: Thracian a Ayvalik. Možná by stálo za to se s nimi blíže seznámit a rozšířit tak svoji nabídku?
Zdroj: Kurier kamieniarski
Autor: Dariusz Wawrzynkiewicz | Publikováno: 27. dubna 2015
