SMÍRČÍ KŘÍŽE

Při procházce Dolním Slezskem můžeme často narazit na kamenné kříže stojící samostatně na polích nebo po stranách cest. Pokud by mohly mluvit, mohl by nám každý z nich vyprávět svůj vlastní příběh. A byly by to nezřídka příběhy plné krve, bolesti, hněvu, smutku, vraždy a pokání.

Středověké právo bylo vůči zločincům tvrdé a nemilosrdné. I malé přestupky bývaly často trestány smrtí. Co teprve v případech, kdy někdo spáchal tak hrůzný čin, jako je vražda. Existovaly však způsoby, jak přežít i v takové situaci. Pokud k tomu rodina zesnulého byla svolná, dalo se dosáhnout urovnání, kdy se pachatel vyhnul popravě za předpokladu, že byly splněny určité požadavky, z nichž prvním bylo zaplatit takzvaný „wergeld“, tj. částku peněz za hlavu oběti. Výška „wergeldu“ závisela na sociálním postavení oběti, a proto za vraždu rolníka muselo být zaplaceno méně než za vraždu spáchanou na šlechtici.

Pachatel byl obvykle také povinen věnovat určitou částku církvi a uhradit náklady na pohřeb. Kromě toho musel za duši zesnulého nechat sloužit určitý počet mší a také vydat se na kající pouť, obvykle do Říma nebo Jeruzaléma. Konečně poslední podmínkou bylo financování stavby smírčího kříže na místě, kde k činu došlo.

Zvyk stavět tento druh kamenných památek přišel ze západu v době okolo 13. století a přetrvával až do začátku 19. století. Kromě zjevné souvislosti s ideologií přítomnou v křesťanské víře byla tato praxe do značné míry diktována praktickými úvahami. Uzavření dohody mezi rodinami pachatele a oběti mělo např. za cíl zabránit dalšímu krveprolití spojenému s krevní mstou. Svoji roli hrály též okolnosti a způsob, jakým k vraždě došlo. K dohodě docházelo nejčastěji v případech, kdy k vraždě došlo v důsledku náhlého sporu či výbuchu hněvu. Důležité roli hrálo rovněž sociální postavení pachatele. Ve středověku měl urozený člověk mnohem více práv a privilegií než např. prostý rolník, který navíc zpravidla nebyl schopen pokrýt všechny náklady spojené se smírčím procesem.

Do dnešní doby se nám v Polsku dochovalo asi 600 smírčích křížů, z nichž dvě třetiny se nacházejí v Dolním Slezsku. Byly obvykle vyrobeny ze žuly, pískovce nebo čediče. Jejich stavbou se zabývali kvalifikovaní kameníci a za jejich práci musel zaplatit pachatel trestného činu. Na křížích bývaly často vyobrazovány nástroje představující vražedné zbraně. Nejběžnějšími z nich byly meče, sekery, kuše a nože. Můžeme však také narazit na kalich (jed), lopatu, a dokonce i nůž na stříhání ovcí, což vede některé badatele k tvrzení, že se ve skutečnosti nejedná o vyobrazení vražedných zbraní, ale o symboly naznačující profesi oběti.

Často bývají na křížích také nápisy informující o okolnostech jejich vztyčení. Ve městě Lewin Brzeski, na břehu řeky Nisy se nedaleko hřbitova nachází kříž s nápisem: „15. dubna 1617 byl na tomto místě bez příčiny zabit George Friedrich Brandtner, mládenec stár dvacet a půl let, vrahem jménem Georg … rodem ze Saska“. Proč bylo jméno pachatele z kamenného nápisu vyhlazeno, není známo. Je ale velmi pravděpodobné, že tak učinil sám pachatel.

Jeden z nejznámějších smírčích křížů v Polsku stojí ve Stargardu. Tyčí se do výšky téměř 3 metrů a jeho váha je přibližně 2 tuny. Jedná se o největší památku svého druhu v Evropě a o druhou největší na světě. Kříž byl vyroben v polovině šestnáctého století z gotlandského vápence a byl zhotoven v jedné místní dílně. Kříž také nese nápis umístěný pod vyobrazením ukřižovaného Krista. Je napsán v dolní němčině a jeho překlad zní: „Bože buď milostiv Hansi Billekeovi, 1542.“ Na zadní straně kříže se nachází další nápis: „V roce 1542 byl Hans Billeke zabit železnou tyčí Lorentzem Madeirou, synem sestry jeho matky.“ Existuje také alternativní překlad, podle kterého měl být Hans vrahem, který se pomstil vrahovi svého synovce.

Existuje mnoho příběhů a legend, jimiž jsou smírčí kříže opředeny. Abyste je lépe poznali, je nejlepší si sbalit batoh a vydat se po okolí hledat tyto památky. Užitečné mohou být mapy dostupné na internetu, například mapy vytvořené uživateli portálu geocaching.pl pro projekt „Po stopách smírčích křížů“. Stojí za to si pospíšit, protože stav mnoha z nich se rok od roku zhoršuje – také díky ničivým zásahům člověka.

Zdroj: Kurier kamieniarski

Autor: Jakub Zdańkowski   |   Publikováno: 07. 03. 2017