ÚCHVATNÝ TRAIANŮV SLOUP
Traianův sloup se sochou svatého Petra, kterou dal na špici umístit papež Sixtus V., se tyčí nad troskami Traianova fóra, kde kdysi byly dvě knihovny a velkolepý občanský prostor zaplacený válečnou kořistí z Dácie.
Je 38 metrů vysoký, vytesaný z mramoru a zdobí ho složitý spirálový vlys se 155 vytesanými výjevy. Je to válečný deník, který se tyčí nad Římem. Příběh na sloupu vypráví, jak císař porazil nelítostného, ale udatného nepřítele.
Traianův sloup se sochou svatého Petra, kterou dal na špici umístit papež Sixtus V., se tyčí nad troskami Traianova fóra, kde kdysi byly dvě knihovny a velkolepý občanský prostor zaplacený válečnou kořistí z Dácie. Ve válkách, jež následovaly krátce po sobě mezi lety 101 až 106 našeho letopočtu, shromáždil císař Traianus římskou armádu o desítkách tisíc vojáků, překročil řeku Dunaj po dvou z nejdelších mostů, jaké kdy poznal starověký svět, dvakrát porazil mocnou barbarskou říši na její vlastní hornaté půdě a potom ji systematicky vyhladil z tváře Evropy.
Traianova válka proti Dákům, civilizaci žijící na území dnešního Rumunska, byla rozhodující událostí jeho devatenáctileté vlády. Kořist, kterou přivezl zpět, byla ohromující. Jeden soudobý kronikář se pyšnil tím, že výboj vynesl skoro čtvrt milionu kilogramů zlata a téměř půl milionu kilogramů stříbra, o úrodné nové provincii nemluvě.
Kořist změnila podobu Říma. Na památku svého vítězství dal Traianus postavit fórum, které tvořilo prostorné náměstí obklopené sloupořadími, se dvěma knihovnami, velkolepým občanským prostorem známým jako Basilica Ulpia a možná i chrámem. Jak se nadšeně vyjádřil jeden starověký historik, fórum bylo dílo „pod nebesy jedinečné“, které „není možné popsat“ a jež „smrtelní lidé již nikdy nedokážou napodobit“.
Dominoval mu kamenný sloup 38 metrů vysoký, završený bronzovou sochou dobyvatele. Kolem sloupu se jako moderní kreslený seriál spirálovitě vine příběh dáckých tažení: Tisíce důmyslně vytesaných Římanů a Dáků pochodují, stavějí, bojují, plaví se, plíží se, vyjednávají, obhajují se a umírají ve 155 výjevech. Sloup, dokončený v roce 113, již stojí více než 1 900 let.
Turisté dnes k němu zvedají hlavy, když průvodci vysvětlují jeho historii. Erodované reliéfy jsou kromě několika prvních stupňů spirály stěží zřetelně rozpoznatelné. Všude kolem jsou trosky – prázdné podstavce, rozlámané dlažební kameny, zlomené pilíře a rozbité sochy naznačují nádheru Traianova fóra, nyní oploceného a pro veřejnost uzavřeného svědectví zašlé imperiální slávy.
Sloup měl výrazný vliv jako inspirace k pozdějším památníkům v Římě i v celé říši. Zatímco v průběhu staletí se jiné pamětihodnosti ve městě rozpadaly, sloup stále uchvacoval a vzbuzoval úžas. Jeden renesanční papež Traianovu sochu nahradil sochou svatého Petra, aby tento starobylý výtvor posvětil. Umělci se spouštěli v koších z vrcholu, aby mohli sloup podrobně zkoumat. Později se sloup stal oblíbenou zajímavostí pro turisty: Německý básník Goethe vystoupal v roce 1787 po 185 vnitřních schodech, aby se „potěšil tím nedostižným výhledem“. Od 16. století se pořizovaly sádrové odlitky sloupu, jež zachovaly detaily narušené kyselými dešti a znečištěním prostředí.
O konstrukci sloupu, o jeho významu a hlavně o jeho historické přesnosti se stále vede diskuse. Někdy se zdá, jako kdyby bylo tolik výkladů, kolik je na něm vytesaných postav – a těch je 2 662.
Zdroj: National Geographic
Autor: National Geographic 23. 5. 2022
